Safariparku pod Klíčem se z Číny díky poměrně značnému úsilí jeho vedení (či spíše majitele) podařilo získat celou chovnou skupinu vzácných primátů – langurů čínských. V Evropě byl tento druh krátce chován pouze dvakrát – v roce 1939 v Londýně a v roce 1987 na půl roku zapůjčen (z Pekingu) v Zoo Dublin. Mimo Evropu chová čínské langury především několik čínských zoo a také zoo v Hong Kongu, Japonsku a Jižní Koreji.
Naše sedmičlenná skupina ve složení samec a tři samice s mláďaty je tak v současnosti v evropském měřítku ojedinělá (jak ve sběratelském, modelářském, tak i ve skutečnosti).
Ve skutečnosti v živé podobě snad možná budou čínští languři v Evropě po dlouhé době k vidění během příštích několika let v zoo Praha, která podepsala v roce 2016 memorandum o spolupráci se zoologickou zahradou v čínském Pekingu, a tak můžeme jen doufat, že celá languří záležitost definitivně neskončila v koši společně s původně zamýšlenými pandami.
Jak již bylo výše řečeno, jde o jednu z nejvzácnějších, ale také nejkrásnějších opic. Říká se jí také „zlatý langur“. Její podobizny se mnohdy objevovaly na čínských vázách a lidé v Evropě si dlouho mysleli, že jde o vyobrazení mytického zvířete. Druh popsal až roku 1870 významný francouzský zoolog Henri Milne-Edward.
Langur čínský (někdy také langur tibetský) je úzkonosý primát z čeledi kočkodanovití, který žije pouze na jihovýchodní Tibetské náhorní plošině a v západních částech centrálních oblastí Číny, kde obývá horské lesy (provincie Sečuánsko, Gansu, Hubei a Shaanxi).
V létě languři žijí v rozlehlých jehličnatých i listnatých horských lesích v nadmořské výšce až 3000 m. Přes zimu se uchylují do nižších poloh (v oblasti, kde žije, leží sníh i 4 měsíce v roce). Snáší zimní teploty pod -5 °C díky dlouhé srsti a huňatému ocasu, které zaručují izolaci. Tráví až 90 % života v korunách stromů, v zajetí je to o něco méně.
Tento langur je zavalitá opice, nápadná modrým trojúhelníkovým obličejem s vystupujícími čelistmi a „pršáčkem“. Samci měří na délku asi až 70 cm, samice jsou menší, měří kolem 50 cm. Ocas měří až 70 cm. Hmotnost samců bývá mezi 15 – 35 kg, samice jsou podstatně lehčí, váží 6 až 12 kg.
Tato opice je býložravec, skladba potravy se liší podle ročních období. Během celého roku konzumují například jehlice borovic, živit se pak mohou i pupeny, výhonky, semeny, ovocem či listy. Languři tráví až 90 % života v korunách stromů.
Zbarvení langurů je zlaté, mohou se vyvinout hnědé či žluté znaky. U starších samců zbarvení přechází do oranžova. Plece, záda a ocas bývají našedlé, samice mívají hlavu s hnědým nádechem, čímž se odlišují od samců.
Languři tvoří tlupy, které v létě mívají až 200 jedinců, v zimě se tvoří skupiny o 20 až 30 kusech. Tlupa se skládá z menších skupin, tvořených samcem a přibližně čtyřmi samicemi. Uvnitř skupin panuje přísná hierarchie. Největší autoritu má samec s největším počtem samic. Život ve skupině jim dává lepší ochranu před predátory, před nimiž unikají do korun vysokých stromů.
Rozmnožování je u langurů možné po celý rok, ale většina mláďat se rodí v březnu až květnu, kdy po půl roce březosti samice porodí jedno mláďě, vyjímečně dvě. Starají se o něj hlavně rodiče, ale na výchově se podílí i zbytek tlupy. Samci dosahují dospívají ve věku asi sedmi let a samice mezi čtyřmi až pěti lety. V zajetí se languři dožívají až 23 let, v přírodě zřejmě o něco méně.
Podle IUNC jde o ohrožený druh o počtu 8 až 20 tisíc exemplářů. Tuto opici ohrožují hlavně orli a levharti, ale nejvíc je postižena odlesňováním a lovem pro bohatou, až 18 cm dlouhou kožešinu.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia, zoo Chleby, zoo Praha)
