Novinkovým druhem v australské expozici našeho safariparku je ježura australská, kterou vedení safariparku poměrně nečekaně získalo koncem loňského roku z Německa. Vzhledem k tomu, že jde o mladé a povahou samotářské zvíře, její dopárování zatím není aktuální záležitostí a v současnosti je chována coby čistě expoziční druh.
Ježura australská je jedním je jedním z nejstarších druhů savců, který najdeme v Austrálii, na Tasmánii a dalších ostrovech v Bassově průlivu a na Nové Guineji. Je ikonickým zvířetem současné Austrálie. Bývá zobrazena na mincích a poštovních známkách. Polidštěná ježura Millie se stala maskotem letních olympijských her v roce 2000 v Sydney.
Ježura australská se podle místa výskytu dělí do pěti poddruhů, které se liší ochlupením, délkou a šířkou ostnů a velikostí čisticího drápu na jejich zadních nohách.
Ježura je dlouhá 40 – 45 cm, čenich má délku kolem 7 cm, má zavalité tělo a váží 2 – 5 kg. Krk není zjevně viditelný, a tak je vytvořen dojem plynulého přechodu těla v hlavu. Po straně hlavy se nachází ušní otvory bez boltců. Malé oči má umístěné po stranách u kořene klínovitého čenichu, na jehož konci jsou umístěny nosní otvory a úzký ústní otvor. Jediným prostředkem ježury k chytání kořisti je její jazyk, který se může vysunout ven z ústního otvoru až na délku 180 mm. Jazyk je lepkavý díky slinám, kterými je z obou stran pokrýván při jeho neustálém pohybu do čenichu. Pomocí něho ježura chytá mravence a termity, kteří se na něj lepí.
Tělo ježury je kromě spodku, obličejové části a končetin pokryto až 5 cm dlouhými krémovými ostny. Izolaci ježuře poskytuje kožich mezi ostny, který mění barvu od rudé až po tmavě hnědou, krátký ocas je také pokryt ostny a chlupy. Odstín zabarvení kožichu a ostnů kolísá místa výskytu. Ježuří samci mají na zadní noze dutý osten bez jedu. Končetiny ježury jsou přizpůsobeny rychlému hrabání, jsou krátké, mají silné podlouhlé drápy stočené do oblouku, čímž umožňují čištění srsti mezi ostny. Podobně jako ptakopysk i ježura má nízkou tělesnou teplotu (30 – 32 °C), ale na rozdíl od ptakopyska, který neupadá do letargie nebo hibernace, může u ježury tělesná teplota klesnout až na 5 °C. Na podzim a v zimě ježura vykazuje periody strnulosti nebo upadá do hlubokého zimního spánku. Kvůli nízké tělesné teplotě se ježura za horka nebo v zimě pohybuje pomalu. Jako všichni ptakořitní má jediný tělní vývod pro exkrementy, moč a vajíčka (tzv. kloaku).
Samci ježury vyhledávají samice od května do září, doba páření se liší podle polohy místa výskytu a má za výsledek 1 vejce, samice se páří pouze jednou za sezónu. K oplodnění dochází ve vejcovodu. Na rozdíl od ostatních savců se podobně jako ptakopysk líhne z vajíček. Březost trvá 3-4 týdny, během ní samice vyhrabe noru pro mládě asi 1 m dlouhou, s rozšířeným hnízdním prostorem, který samice vyplní trávou a listím. Následně je jedno hladké a kožnaté vejce průměru 13-17 mm vloženo přímo do malého, otvorem ke hlavě otočeného vaku na jejím břiše. Vak se vytváří během březosti a je podobně jako u vačnatců podepřen dvěma vakovými kostmi. Před snesením vejce přijímá ve vejcovodu samice stále výživné látky z matčina těla. Deset dní po snesení se ve vaku mládě vylíhne. Embryu se během vývoje ve vejci objeví „vaječný zoubek“, za kterým se ukrývá zoubek mléčný. Vaječný zub používá k proražení skořápky a mizí po vylíhnutí. Díky mléčnému zoubku dokáže sát mateřské mléko. Po vypadnutí těchto zoubků mláděti už žádné nenarostou.
Mláďata jsou kolem 1,5 cm dlouhá a váží mezi 0,3 a 0,4 gramy. Živí se mlékem vylučovaným ze dvou tzv. mléčných polích, umístěných po stranách matčina těla. Mládě bývá ve 2 – 3 měsících vypuzeno z vaku, vzhledem k růstu jeho ostnů. Období laktace trvá okolo 200 dnů a mladé ježury začnou hrabat mezi 180 až 240 dny. Věk dosažení plné dospělosti ježur dle zjištění studie publikované v r.2003, se odhaduje mezi 5 až 12 rokem. Jejich reprodukční cyklus se liší od jednoho mláděte za dva roky až po jedno mládě za šest let. V divočině se ježura australská dožívá věku až 45 let.
Ježura je běžná na většině území Austrálie a v nížinách Nové Guineje. Není zapsána jako ohrožený druh. Její rozmnožování v zajetí je ale velmi složité a ne příliš úspěšné.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia – upraveno, zkráceno)