V severoamerické expozici je k vidění malá skupinka kamzíků běláků. Tato zvířata jsou u nás chována více než dva roky, a předpokládáme, že v brzké době bychom se od běláků mohli dočkat mláďat.
Kamzík bělák obývá vysoké severoamerické skalnaté hory od Aljašky po Montanu, Idaho, Oregon a je vysazen v Jižní Dakotě. Umí výborně šplhat po příkrých a kluzkých skalách a nejčastěji obývá polohy okolo 4000 m při okrajích sněhových polích. Zde je chráněn před predátory, kteří se v těchto výškách nevyskytují.
Kamzík bělák měří až 1,5 m na výšku a tělo je až 1,6 m dlouhé. Obě pohlaví jsou si velice podobná. Zahnuté rohy dosahují kolem 25 cm u obou pohlaví. Má hustou bílou srst, která ho chrání před mrazy. Dlouhým vousem, hlavou a krátkými zahnutými růžky připomíná kozu, což dokazuje i jeho anglický název Mountain goat. Hřbet má v lopatkách prohnutý nahoru tak, že vypadá, jako by měl malý hrb. Kopyta jsou opatřena tvrdým, ostrým okrajem a měkkým, pružným nášlapným polštářkem, který umožňuje pevné přilnutí jak ke skále, tak k ledu.
Živí se téměř vším zeleným co ve vysokých horách roste (trávou, ostřicemi, výhonky a listy stromů, lišejníky a mechy). Má rád mají slaný liz, za nímž podniká dlouhé a namáhavé výpravy. V zimě sestupuje do nižších výšek, kde není sníh příliš hluboký. Pokud je počasí příliš nepříznivé, zdržuje se v jeskyních a pod skalními převisy.
Kamzík bělák žije v malých skupinkách, které se skládají z trvalých párů a samice rodí po 7 měsíční březosti jedno, vzácně dvě mláďata. Mláďata mají již od narození hustou srst a záhy po narození jsou schopna skákat mezi skalami.
Na zimu kamzíkům narůstá dlouhá a hustá srst, která na jaře líná ve velkých kusech a zůstává zachycena na keřích. Toho dříve využívali severoameričtí indiáni, kteří vylínanou vlnou sbírali a používali ke tkaní pokrývek. Ke stejnému účelu užívali také srst z kamzíků, které ulovili pro maso. Indiáni v oblasti Britské Kolumbie a Aljašky kamzíky také zobrazovali na totemových sloupech a maskách.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia – zkráceno)