V australské expozici v současné době chováme dva páry kasuárů přilbových. Těchto velkých a zvláštně vypadajicích ptáků si zde nejde nevšimnout. Jejich vzhled vždy spolehlivě přitahuje pozornost návštěvníků.

Kasuár přílbový či kasuár jižní je velký pták, který obývá tropické deštné lesy v severovýchodní Austrálii, východní Indonésii, na Nové Guineji a na ostrovech Aru a Seram. Patří také k mnoha ptákům, které popsal v 18. století zoolog Carl Linné ve své práci Systema Naturae. Je největší zástupce čeledi kasuárovitých a druhý nejtěžší pták na světě, jehož hmotnost se pohybuje u samice přes 55 kg u samce okolo 30 kg. Délka těla může dosáhnout až 1,5 m.

Kasuár je svým vzhledem zřejmě nejpodobnější svým předkům z celého řádu běžců. Je to nelétavý pták s tvrdým a tuhým peřím, které ho chrání v hustém porostu v pralesech. Nejnápadnějším znakem je jeho hnědá „přilbice“, podle které získal český název a již používá k rozrážení hustých porostů pralesů, ale také s její pomocí vydolovává potravu. Nápadná je jeho modrá tvář a krk, červený zátylek a dlouhé kožovité přívěsky, které jsou zbarveny červeně. Křídla jsou redukovaná do podoby ostrých ostruh, zakrněla během vývoje. Má krátké a dost silné nohy s ostrými drápy doslova jako dýky. Pokud je zahnán do úzkých a je ohrožen, vyskočí a drápy může způsobit vážná zranění i lidem, ojediněle i smrtelná. Samice je mohutnější a má větší a delší helmici. Kasuár je převážně býložravec, který při hledání potravy natáhne hlavu a přílbou si razí cestu hustým pralesem, kde hledá semena, spadlé plody stromů nebo bobule, příležitostně také larvy hmyzu či drobné savce.

Většinu roku žije samotářsky a s opačným pohlavím se setkává až v období rozmnožování a při kterém samci zaberou teritorium o rozloze 1–5 km čtverečních. Samec si ho důkladně hlídá a pokud by do něho vstoupil jiný nevítaný samec, ihned se pustí do velice agresivního boje. Samci postaví z listů a travin velké hnízdo umístěné na zemi. To mívá 5–10 cm na výšku a až 100 cm na šířku. Samice do něj po spáření snese 3–6 velkých vajec, které jsou nejprve hráškově zelená a spolu s časem začnou blednout. Samice se mohou za rok i třikrát spářit, o vejce se nestará, sedí na nich samec, a to cca 40 dní. Vylíhlá mláďata jsou pruhovaná, postupem času rezavá s malým náznakem přílbice. Mláďata dospívají ve věku 2,5–3,5 let, kdy získávají podobu dospělce a v přírodě se mohou dožít i 18, vzácněji 20 let, v zajetí podstatně více. Kasuáři jsou také zdatnými plavci.

Dříve býval kasuár poměrně běžným druhem, ale dnes tomu kvůli narůstajícímu lovu, dopravě, ale hlavně kvůli vysokému plenění jejich přirozeného biotopu zdaleka již není. Jejich počet ve volné přírodě se odhaduje na více jak 10 000 jedinců a v lidské péči se chová zhruba kolem 300 jedinců. V současné době se počet kasuárů v jednotlivých oblastech, kde žije, výrazně liší, ale všeobecně je v Červeném seznamu IUCN ohodnocen jako zranitelný druh.

(zdroj informací: Wikipedia)

Klokan Matschieův je stromový klokan objeven v roce 1907 v horských deštných pralesích ve východním cípu ostrova Nová Guinea. Vyskytuje se v horách do výšky až 4 000 m n. m., které jsou skoro až ke špičkám prorostlé pralesy. Zdržuje se především ve vrcholcích stromů a na zem sestupuje pouze zřídka v noci, kde se pohybuje skákáním jako ostatní klokani.

Klokan Matschieův je největší stromový klokan. Jeho srst bývá tmavě hnědá až do hnědožluta, břicho a čumák jsou bílé. Srst musí být hustá, drsná a nepromokavá. Jelikož šplhají, mají svalnaté nohy se silnými drápy a ohnutými, ostrými špičkami. Ocas, který není ovíjivý, používá jako kormidlo při skákání může měřit až 70 cm, ten používá ke kormidlování při skocích. Klokan Matschieův vypadá při skákání trochu nemotorně, ale při šplhání je sebejistý a mrštný. Je schopen skákat z mezi větve mi do vzdálenosti až 10 m. Dožívá se 8-10 let ve volné přírodě a v zajetí až 20 let. Klokan Matschieův mívá jedno mládě, které chová ve vaku a kojí jeden rok. Po roce mláděti narostou silné drápy a začne z matčina vaku vylézat. Případný pád ze stromu je pro mládě smrtelný. Jeho způsob života není moc prozkoumaný. V zajetí se chová jen ojediněle. Patří mezi samotářská zvířata. Živí se listy, výhonky a plody. Je ohrožen kácením lesů a ztrátou životního prostředí.

(zdroj informací: Wikipedia)

Australská expozice našeho safariparku získala rodinku zdivočelých autralských koní Brumby. I když v pravém slova smyslu nejde o pravé divoké koně, vedení safariparku tentokrát učinilo vyjímku z toho důvodu, že Brumby se postupně dostává do podvědomí turistů jako jeden ze symbolů Austrálie a byla by tak škoda tyto koně nemít i u nás v Safariparku . 

Brumby je zdivočelý kůň, který se dá označit za obdobu amerického mustanga . Vznikl mísením uprchlých koní z doby příchodu prvních kolonizátorů do Austrálie. Žije na mnoha místech po celé krajině, nejčastěji ale v oblasti Australských Alp v jihovýchodní Austrálii. Jde o velmi inteligentní, přizpůsobivé a obratné koně, kteří využívají své schopnosti k úniku před lidmi a velmi obtížně jsou zkrotitelní. Mají silně vyvinutý orientační smysl. Brumbyové nemají téměř žádné společné rysy, liší se vzhledem, výškou i barvou. Jsou však dobře přizpůsobeni svému prostředí. V šedesátých letech 20. století bylo povoleno systematické vybíjení těchto koní, protože utlačovali ostatní divoká zvířata. To je přivedlo na pokraj vyhynutí. Dodnes je počet brumbyů značně zredukován a je nutné jejich počty kontrolovat.

(zdroj informací: Wikipedia)