Ve speciálně zařízené klimatizované ubykaci v australské expozici chováme vzácnou hatérii novozélandskou, která je pro nás velmi cenným přírůstkem a jejíž pořízení pro vedení safariparku bylo poměrně náročné.
Hatérie novozélandská (tuatara) patří do prastarého řádu druhohorních plazů. Je to po všech stránkách unikátní živočich a posel z dob dinosaurů.
Dosahuje délky 50 až 80 cm. Samečci mohou vážit až do 1 kg, samičky o 0,5 kg méně. Vzhled hatérií se od druhohor nezměnil. Její domorodé jméno (pochází ze staré maorštiny), tuatara, znamená nesoucí šípy, a značí řadu špičatých šupin, které má hatérie na hřbetě. Hatérie má celkem tři oči, dvě na obvyklém místě a jedno na temeni hlavy. V mládí je toto oko vidět, později jej však překrývají šupiny. V žádném případě však hatérie tímto okem nevidí, možná slouží k vnímání množství světla, ze kterého pozná, jak má dlouho setrvat na slunci.
Je schopná tzv. kaudální autotomie, tedy že může odvrhnout část svého těla a uniknout tak nebezpečí. Odvržená část se ještě chvíli pohybuje a odpoutává tak pozornost.
Zuby hatérií jsou na rozdíl od většiny jiných obratlovců pevně spojeny s lebkou. Unikátním způsobem kousání, při němž jediná řada zubů v dolní čelisti zapadá mezi dvě řady v čelisti horní, precizně odkrajují jednotlivá sousta. Živí se především hmyzem, případně také malými ještěrkami.
Hatérie je noční živočich, i když se občas potřebuje ohřát na slunci. Má velice nízkou obvyklou teplotu těla (12 °C), pohybuje se proto velmi pomalu. Pro svůj život potřebuje chlad. Při pohybu se nadechuje každých sedm sekund, v klidu jednou za hodinu. Dospělé velikosti dosáhne až za 20 let. Díky pomalému metabolismu jsou dlouhověké – nejstaršímu známému jedinci tohoto druhu bylo v roce 2009 111 let. Dospělí jedinci se páří ve věku kolem 20 let. Zárodek se utváří 1 rok. Samice klade až 15 vajíček s bílou skořápkou. Po nakladení vajec se již o ně nikdo nestará. Mláďata se líhnou za 13-15 měsíců.
V minulosti bylo rozšíření hatérií v rámci Nového Zélandu podstatně větší, ale po introdukci krys a koček zůstaly zachovány jen na některých menších ostrůvcích. V současnosti jsou hatérie ve své domovině přísně chráněny.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia)