Ptakopysk podivný je malý primitivní savec, jeden z pěti žijících ptakořitných savců, kteří kladou vejce, místo aby rodili živá mláďata . Ptakopysk se ve volné přírodě dožívá věku 16 let, nejstarší pozorovaný jedinec přežil o rok déle. V zajetí hyne mnohem dříve.
Jeho metabolismus je v porovnání s ostatními savci pozoruhodně nízký, s průměrnou tělesnou teplotou okolo 32°C. Jeho tělo a plochý ocas je pokryt hnědou kožešinou. Nohy má opatřeny plovací blánou a jeho velký „gumový“ čenich připomíná kachnu. Samci mají jedovaté ostruhy na zadních nohách dlouhé až 1,5 cm. Hmotnost se pohybuje od 1 do 2 kg, tělo je dlouhé až 40 cm, ocas je dlouhý do 15 cm. Samci jsou asi o třetinu větší než samičky. V různých regionech výskytu je průměrná velikost značně odlišná, aniž by se tato vlastnost vztahovala k nějakému klimatickému pravidlu.
Ptakopysk je noční a obojživelný živočich, obývá malé vodní toky a řeky od chladných tasmánských vysočin a Australských Alp až po tropické deštné pralesy pobřežního Queenslandu.Ptakopysk je výtečný plavec a většinu času tráví ve vodě. Při plavání má oči pevně zavřené a plně se spoléhá na zbylé smysly. Všechny čtyři nohy ptakopyska jsou opatřeny plovacími blánami. Zabírá předními tlapami, ocas a zadní nohy slouží pouze ke kormidlování.
Ptakopysk je masožravec, živí se červy a larvami hmyzu, blešivcem a sladkovodními raky, které vydoluje z říčního dna zobákem, nebo je chytne při plavání.
Když není ve vodě, uchýlí se do krátké, rovné nory oválného průřezu. Nachází se u břehu řeky kousek nad hladinou a je skrytá pod ochrannou spletí kořenů. Pro výchovu mladých vykope samička daleko větší a komplikovanější noru. Na konci tunelu založí hnízdo, v němž jako podklad používá rákosí. Ptakopysk nerodí živá mláďata, ale snáší vejce v hnízdě. Samice snáší několik blanitých vajec, dlouhých 15-18 milimetrů. Vejce se podobají kožovitým zárodkům hadů a ještěrů. Po asi 10 denní inkubaci se malá holá mláďata přichytí na matku, ta během této doby neopouští bezpečí nory, neloví. Ptakopysk nemá mléčné bradavky , ale vylučuje mléko pomocí kožních záhybů na své kůži. Mláďata sají mléko z břicha matky ležící na zádech. Samec o mláďata nepečuje.
V zajetí je chov velmi problematický. V evropských zoo se nechová, daří se pouze v několika australských a amerických zoo. Problémy jsou se zajištěním vhodné kvality vody a nedostupností přirozené potravy mimo australský kontinent.
Safaripark pod Klíčem díky své povaze (virtuální zoo) pár těchto malých zajímavých zvířátek chová. Samec Otto a samice Patty jsou k vidění v australské expozici.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia)