ASIE

NILGAU PESTRÝ

Napsat komentář
Expozice Asie chová v současné době mladého samce Nilgau pestrého jménem Boris. Časem bychom rádi k němu doplnili jednu až dvě samice. Vše však záleží na dlouhodobějším plánu rozvoje Safariparku.
Nilgau pestrý se dříve řadil jako rod nilgau do podčeledi lesoni. Moderní taxonomie však tuto podčeleď neuznává a všechny její příslušníky řadí do podčeledi tuři. Žije ve skupinách v jižní Asii a na indickém poloostrově Samec má tlusté, kuželovité, špičaté rohy dlouhé 20 cm a šedé nebo modravě šedé zbarvení, samice žlutohnědé. Dosahuje délky až 210 cm a hmotnosti do 300 kg. Jeho prostředím jsou prořídlé lesy. Potravou je mu řada rostlin, trav, listů a plodů.
Samci bojují o teritoria a o přístup k samicím (ve skupině bývá 2-10 samic) tak, že pokleknou proti sobě a útočí pak na sebe rohy. K rozmnožování dochází po celý rok, ale většina mláďat se rodí v červnu až říjnu. Březost trvá 243-247 dní.
Nilgau patří mezi druhy s nižším rizikem ohrožení.
(zdroj informací: Wikipedia)
ASIE

KAHAU NOSATÝ

Napsat komentář
V expozici Asie je nepřehlédnutelným pár poněkud zvláštně vypadajících opic, které se jmenují kahau nosatý. Samec August a samička Kolombína tvoří základ budoucí chovné skupinky.
Kahau nosatý patří do čeledi kočkodanovitých. Žije pouze na ostrově Borneo. Obývá nížinaté, deštné pralesy na březích řek, jezer a v blízkosti moře.
Kahau je větší opice zdržující se hlavně na stromech. Samec je velký až 75 cm, samice jen 60 cm, samec váží až 24 kg, kdežto samice jen 10 kg, ocas samců měří okolo 66 cm, kdežto samic jen 56 cm. Samec má nos tvaru okurky dlouhý až 10 cm, samice má nos krátký, „pršák“ otočený nahoru. Kahau má hřbet cihlově červený, končetiny šedivé, spodek těla a ocas krémový, obličej je zbarven do červena. Je nápadný svým vystouplým břichem.
Žije v mangrovech, kde se živí listy, pupeny, semeny a plody určitých mangrovníků. Je to přísný potravní specialista, který nemůže žít v oblasti s jiným druhem potravy. Jeho potravní zaměření způsobilo, že kahau si s ostatními primáty nekonkuruje.
Tyto opice žijí v tlupách do 30 jedinců, tvořených dominantním samcem, podřízenými samci, samicemi a mláďaty. Mladí samci často vytvářejí samostatné tlupy. Březost samic trvá přibližně 150 dnů a rodí jedno mládě. Kahau patří mezi ohrožené druhy v důsledku ničení jeho biotopu.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia)
AFRIKA

GEPARD ŠTÍHLÝ „KRÁLOVSKÝ“

Napsat komentář
Jako královští gepardi se označují jedinci, mající místo malých černých teček kresbu srsti tvořenou velkými, splývajícími skvrnami a pruhy.
Už v roce 1926 byl lidmi v jižní Africe pozorován gepard takto zbarvený. Byl popsán jako nový druh s názvem gepard královský. Už v roce 1928 ale došel anglický přírodovědec A. Chapman k závěru, že jde jen barevnou odchylku geparda štíhlého.
O mnoho desítek let později, v roce 1981, se ve výzkumné stanici pro gepardy v jižní Africe narodila dvěma tečkovaným gepardím sestrám mláďata, a v obou vrzích se vyskytlo po jednom pruhovaném kotěti. Otcem byl divoký gepard odchycený v oblasti Transvaalu, odkud byli všichni dosavadní královští gepardi. Bylo tak potvrzeno, že jde o dědičnou recesiní genetickou odchylku, což znamená, že mládě musí získat gen pro pruhované zbarvení od matky i otce. Pokud by jej podědilo jen po jednom z nich, gen se neprojeví a mládě klasicky tečkované. Recesivní dědičnost rovněž vysvětlila, proč jsou tito gepardi tak vzácní. Chapmanův závěr byl tímto potvrzen.
V našem safariparku je možno v současné době vidět pár gepardů královských, samce Lexu a samici Cremu. Kromě nich je u nás chována odděleně skupina klasicky zbarvených gepardů.
(zdroj informací pro článek: abíčko.cz a Wikipedia)
AFRIKA

PŘÍMOROŽEC JIHOAFRICKÝ

Napsat komentář
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Safaripark pod Klíčem chová čtyřčlennou skupinku přímorožců jihoafrických, sestavenou z nepříbuzných jedinců pocházejících z různých chovů. Vedení Safariparku počítá s tím, že se postupem času podaří skupinku rozšířit o další jedince jak z vlastního chovu, tak i z jiných zdrojů.
Přímorožec jihoafrický je antilopou velkého vzrůstu. Obývá travnaté oblasti s křovinami a pravé pouště v jihozápadní Africe. Tělo má zbarveno šedě s výrazným plavým nádechem a výrazně oproti tělu má černě a bíle zbarvenou masku, uši, břicho i nohy. Pod boky je zřetelný černý pruh. V kohoutku má kolem 1 m, tělo je až 2,4 m dlouhé a ocas až 90 cm. Největší kusy dosahují váhy až 210 kg. Samci i samice mají šedé kroužkované rohy, které jsou u samců větší.
Díky dlouhodobé výdrži bez vody přímorožci přežívají i v tvrdých podmínkách typických pro pravé pouště. Vodu získanou z potravy jsou schopni si v těle udržet díky vlastnosti nepotit se a nedýchat těžce, také trus je velice suchý. Horké části dne většinou tráví ve stínu stromů. Žije ve stádech o velikosti do 40 kusů, která tvoří dominantní samec, několik nedominantních samců a početná skupina samic, často ve společnosti zeber a gazel.
Živí se téměř všemi rostlinami, které jeho životní prostředí nabízí.
Přímorožci jihoafričtí se rozmnožují v obdobích po celý rok podle dosažitelnosti zelené potravy. Samice rodí věšinou jedno, vzácně dvě mláďata. Samci přímorožců se vyznačují velkou útočností proti predátorům (především lvi a levharti). Přímorožec africký se často chová v zoologických zahradách.
(Zdroj informací pro článek: Wikipedia )
AFRIKA

NYALA HORSKÁ

Napsat komentář

Samec nyaly horské Biko je prvním zástupcem svého druhu v expozici Afrika v našem Safariparku. Vedení Safariparku předpokládá, že časem k němu přibude jedna až dvě samice.
Nyala horská je antilopa z čeledi lesoni. Jde o poměrně velké antilopy dorůstající délky kolem 250 cm, v kohoutku až 130 cm a o hmotnosti do 250 kg. Mohutné zakroucené rohy samců mohou dosáhnout délky až 120 cm. Oblastí jejího výskytu je jižní Etiopie, přesněji pohoří Arussi, Bali a Wellega. Jejím biotopem jsou horské lesy, louky, pastviny, křovinaté stráně a vřesoviště.

Srst je šedohnědá, na břiše i na spodní části krku chybí hříva oproti nyale nížinné, pod krkem se nachází velká bílá skvrna a na plecích je zřetelný bílý pás. Pruhování antilopy nyala je na bocích je dosti nevýrazné. Od slabin k zadku je vidět šikmá linie tvořená šesti až deseti bílými skvrnkami. Samci a samice se zbarvením skoro neliší, mláďata jsou světlejší. . O životě těchto zvířat je poměrně málo poznatků , v zajetí se vyskytují zřídka, chovány jsou například v zoo Berlín. Nyaly žijí ve skupinách přibližně do deseti kusů, staří samci samotářsky. Doba březosti je kolem šesti měsíců, samice rodí jediné mládě.
V současnosti jsou početní stavy nyal horských poměrně stabilizované, žije jich okolo 3000 jedinců, důležitým mezníkem pro zachování druhu bylo vytvoření horského národního parku Bale v roce 1970.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia, původní článek Safari pod Klíčem, zeměpis Etiopie, knihy Ing. Josefa Vágnera)
AFRIKA

ZMIJE GABUNSKÁ

Napsat komentář

V jednom z terárií v africké expozici Safari parku návštěvníci mohou spatřit zmiji gabunskou, která je nejmohutnější zmijí světa dosahující až 2 m délky a hmotnosti až 10 kg. Jedná se o relativně klidného a pomalého hada, s nejdelšími jedovými zuby (přes 5 cm). Jedové zuby obsahují silný hemotoxin, který je velmi účinný, působí pokles krevního tlaku, ztrátu krevní srážlivost, vnitřní krvácení a rozklad tkání. Z tohoto důvodu je 9 z 10 případů uštknutí tímto hadem smrtelných. Zuby bez problémů projdou šatstvem i obuví. Kromě toho jsou vysoce jedovatá i mláďata již od samého vyklubání z vejce. Zmije gabunská je vejcoživorodým hadem, který rodí až 60 mláďat.

Tohoto hada lze potkat v tropických lesích a lesnatých savanách rovníkové Afriky. Svým pestrým mimikrickým zbarvením je zmije gabunská velmi dobře maskovaná a snadno přehlédnutelná při pohybu ve spadaném listí. Vzhledem ke své mohutné tělesné konstituci jde o hada, který se zdržuje především na zemi a zde loví svou kořist (menší obratlovce). Jednou z typických vlastností této zmije je její velmi pomalý metabolismus, díky němuž je schopna přežít až půldruhého roku bez příjmu potravy.
Vědecky je tato zmije rozlišována na dva poddruhy, z nichž západní poddruh se vyznačuje růžky na čenichu.
(použité zdroje: Wikipedia, zoo Praha, Plzeň a Dvůr Králové + knihy Ing. Josefa Vágnera)

AFRIKA

OSEL SOMÁLSKÝ

Napsat komentář
Osel somálský se vyskytuje v oblasti Afrického ostrohu v Etiopii a Eritrei, v Somálsku je prakticky vyhuben. Je jedním z nejohroženěšíchch druhů savců. V zajetí žije kolem něco málo přes 100 zvířat, ve volné přírodě je jejich počet kritický (kolem 200 – 400 ks). Důvodem je úbytek vhodných lokalit, pytláctví a často zuřící ozbrojené konflikty v oblasti výskytu.
Osli somálští dokáží přežít v extrémních podmínkách polopouště a skalnatých terénů s řídkými travnatými porosty. Jejich potravou jsou tuhé trávy, pupeny a větve keřů. Dokáží vydržet řadu dní bez příjmu tekutin. Tvrdá kopyta jim umožňují se pohybovat ve vyschlém a kamenitém podkladu.
Klisny tvoří skupinky s mláďaty, sdružující se do větších stád při pastvě. Mladí samci vytvářejí malá stáda, ve kterých čekají na vybojování teritoria s napajedlem. Toto si obhajují. Sem se klisny přicházejí napít a na oplátku samcům se s nimi pářit. Březost samice trvá zhruba rok. Mládě váží cca 30 kg a je půl roku kojeno matkou. Dospívá ve věku kolem tří let. Oslové somálští se dožívají až 30 let. Před úplným vyhubením je může zachránit chov v zoologických zahradách.
Safaripark pod Klíčem v současnosti chová pár těchto zvířat, samce Lojzu a samici Lízu.
(zdroj informací: zoo Liberec, zoo Dvůr Králové)
AFRIKA

ANTILOPA DERBYHO

Napsat komentář
V Safariparku pod Klíčem mohou návštěvníci expozice obdivovat rodinku východního poddruhu antilopy Derbyho. Tuto tvoří samec Derry, samice Antila a mládě – sameček Targo. V příštím období je vedením Safariparku plánováno pořízení další samice.
Tato antilopa je největším druhem antilop na světě. Má až přes metr dlouhé spirálovité rohy. Jednotlivá zvířata lze rozlišit podle charakteristického pruhování na bocích, které se po celý život zvířete nemění a jsou jasným identifikačním znakem jedinců tohot druhu. mohutný kontrastně černobílý lalok začíná hned pod bradou, uši má okrouhlé. Samci jsou větší než samice, ale i přes svou velikost působí ladným elegantním dojmem.
Antilopa Derbyho se vyskytuje ve dvou dva poddruzích. Východní poddruh je v počtu 14 000 jedinců rozšířen v Kamerunu, Středoafrické Republice a Súdánu. Je zařazen mezi málo ohrožené druhy. Tyto počty se ale zdají být ale podle nejnovějších informací značně nadhodnocené. Východní poddruh je chován v několika málo zoologických zahradách (např. v JAR a USA), západní poddruh ale v žádné zoo nenajdete. Ten byl ještě na začátku minulého století rozšířen v Senegalu, Gambii, Guinea-Bissau, Mali, Sierra Leone, Pobřeží slonoviny, Togu a Ghaně. Podle odhadů zbývá dnes posledních 100-200 volně žijících jedinců pouze v parku Niokolo Koba v Senegalu. Nejvíce se na úbytku antilop Derbyho podepsalo pytláctví, pastva dobytka a další lidské aktivity.
V roce 2000 bylo z Národního parku Niokolo Koba v Senegalu z poslední žijící populace západního poddruhu odchyceno 6 zvířat, jež se stala základem záchranného programu, který vede tým vědců a odborníků z České zemědělské univerzity v Praze. V roce 2010 členové týmu pracující na záchranném programu založili sdružení Derbianus CSAW (dnes Derbianus Conservation, z.s.), aby mohli pokračovat v záchranném projektu pokračovat a zajistit jeho financování. Více se o tomto projektu můžete dozvědět na www.derbianus.cz a případně se do něho i zapojit.
(zdroj informací: Wikipedia a zoo Ostrava)