Relativně nedávno pořízeným druhem opic do africké expozice je kočkodan Dianin. Samec Ned je prvním členem budoucí chovné skupinky těchto krásných opic, která se u nás nově vzniká. V březnu se vedení safariparku podařilo k Nedovi získat první z několika zamýšlených partnerek. Jejich seznámení proběhlo úspěšně a oba lze již společně vidět v africké expozici.

Tento primát je výrazným zástupcem kočkodanovitých, pojmenovaným podle římské bohyně lovu Diany, zřejmě díky jeho elegantnímu vzhledu a nápadným pohybům. Vyskytuje se v severozápadní části Guinejského zálivu od Sierry Leone až po řeku Sassandra v Pobřeží Slonoviny. Obývá tropické deštné lesy, často poblíž lidských obydlí a plantáží. Má černou až tmavě šedou srst s bílým hrdlem, podpažím, nápadným vousem, pruhem na vnitřní straně stehen a dlouhým límcem, který roste směrem nahoru. Černou obličejovou masku lemuje seshora bílý proužek prodloužené srsti, jinak je kromě vousu a límce jejich srst na většině těla krátká a uhlazená. Hmotnost dospělého jedince se pohybuje mezi 4 až 7 kg.

Tento primát s denní aktivitou tráví život na stromech a na zem sestupuje zřídka. Dorozumívá se různými pohyby těla a hlučnými a výraznými zvuky. Mezi jeho predátory patří levharti, hadi, lidé a větší druhy afrických orlů. Pokud je spatří, během chvíle díky svým lezeckým schopnostem zmizí v hustém stromoví.

Za potravou se vydává po celý den, vyhledává ovoce a hmyz, spokojí se i s květinami, mladými listy a drobnými obratlovci.Tato opice se dožívá až 20 let. Žije v menších skupinách tvořených dospělým samcem, několika samicemi a jejich mláďaty. V dobrých podmínkách se mohou samice tohoto druhu rozmnožovat i každoročně. Březost trvá 5 měsíců a samice rodí většinou 1 mládě. To se během prvních měsíců života musí držet matčiny srsti na břiše, kde má přístup k mléku. Samice jej důkladně střeží a nechá o samotě jen zřídka až téměř do dospělosti. Když se již mláďata nemusí nosit na matčině břiše, velmi aktivně si hrají s ostatními mláďaty ve skupině. Kočkodan Dianin dospívá zhruba ve 3 letech. Samice zůstávají s matkami i po dosažení této věkové hranice, samci skupinu opouštějí těsně před dosažení pohlavní dospělosti.Kočkodan Dianin je ohrožován převážně masivní ztrátou přirozeného biomu, která jej donutila obývat pouze okraje deštných pralesů, a lovem. V Červeném seznamu IUCN jej najdeme v kategorii ohrožených druhů.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

Pakůň běloocasý obývá travnaté savany Jihoafrické republiky, Namibie a Botswany. Ozývá se temným, protáhlým bučením, které zní jako „gnu-úú“, což dalo zvířeti jméno T’gnu v jazyce domorodých Khoikhoiů, které později ve formě gnou či gnu převzali i běloši.

Jde o velkého přežvýkavce, který dosahuje hmotkosti až 150 kg, délky těla kolem 2 metrů a výšky v kohoutku 1,2 m, který původně žil ve velkých stádech společně s kvagami, antilopami skákavými, pštrosy a buvolci pestrými. Pravidelně migroval za potravou, dnes ale žije na omezených územích, čímž tuto možnost ztratil.

V době říje vytváří samci harémy samic a dočasně obhajují teritorium před případnými soky. V této době jsou velmi agresívní. Březost samice trvá 8,5 měsíce, pak se narodí jediné mládě, které je několik minut po narození schopno postavit se na končetiny a o něco později již následovat stádo. Pakoně běloocasí často předvádějí různé zdánlivě nesmyslné pohyby, připomínající jakýsi tanec, často více zvířat současně. Jde o série výskoků, předstíraných výpadů, točení na místě a šlehání ocasy. Smysl tohoto chování dosud není jasný.

Přirozenými predátory pakoní jsou velké africké šelmy, případně krokodýl nilský (lvi, hyeny a psi hyenovití). Levharti a gepardi jsou nebezpeční jen mláďatům. Pakůň běloocasý byl dříve považován za škůdce a nevítaného konkurenta domácího skotu a od 18. století byl hromadně vybíjen. V přírodě byl do roku 1900 skoro vyhuben a přežíval jen na některých soukromých farmách v počtu cca 300 kusů. Chovem v zajetí a přísnou ochranou se ale podařilo populaci obnovit. Většina pakoní běloocasých dnes žije v přírodních parcích, rezervacích a na soukromých farmách, na nichž mohou být předmětem trofejového lovu. Jejich populace odhaduje na 18 000 jedinců. Podle Červeného seznamu IUCN je klasifikován jako druh závislý na ochraně.

Pakůň běloocasý není častým chovancem zoologických zahrad kvůli značné agresivitě samců vůči lidem i zvířatům ve společných výbězích. Safaripark pod Klíčem před časem získal pro expoziční účely skupinku tří samců. V dohledné době je plánováno pořízení několika samic pakoňů běloocasých a vytvoření větší skupiny těchto zvířat.

(zdroj: Wikipedia)

V africké expozici se v těchto dnech objevili dva noví atraktivní obyvatelé – lemuři sifaka malý. Tato dvojice nezůstane osamocena a ještě během první poloviny června přibudou další dva jedinci.

Sifaka malý je středně velká poloopice vyskytující se pouze v západní a jižní části Madagaskaru, kde obývá širokou paletu lokalit od vlhkých tropických lesů až po suché západní listnaté lesy a trnité pouště a buše.

Délka těla se pohybuje mezi 43-45 cm a délka ocasu 56-60 cm. Hmotnost nepřesahuje více jak 5 kg. Má hustou, hebkou nejčastěji bílou až nažloutlou srst s hnědočernými ploškami na obličeji, temeni a na vnitřní straně končetin. Má dlouhé a silné zadní končetiny a dlouhý ocas, který využívá k udržování rovnováhy při skocích z jednoho stromu na druhý. Skoky se pohybuje nejen na stromech, ale také na zemi.

Žije v menších skupinách, které vede jeden dospělý samec. Jedna skupina vlastní teritorium o rozloze zhruba mezi 1 až 9 ha, které značí jak samci, tak samice. Dorozumívá se nejrůznější škálou posunků, zvuků a pokřiků. Za potravou, kterou tvoří především listy, plody, květiny a kůra, se vydává ráno a navečer, během nejslunečnější části dne odpočívá v korunách stromů.

Období páření trvá od ledna do března. Samice je březí 131 až 160 dnů a rodí jedno neosrstěné mládě. Po 3 až 4 týdny se mládě drží na břiše matky, kde saje mateřské mléko, následně se pomalu přemisťuje na záda matky a odstaveno je ve věku 5 až 6 měsíců. Dospělosti dosahuje zhruba ve věku tří let a v zajetí se může dožít i více jak 23 let.
V Červeném seznamu IUCN byl od roku 2016 zařazen do kategorie ohrožených druhů.

(zdroj informací: Wikipedia)

Kudu malý se vyskytuje ve východní Africe a zřejmě i na jižní části Arabského poloostrova v prostředí suchých křovinatých a lesnatých oblastí. Živí se převážně listy, výhonky, větvičkami a různými druhy travin. Aktivní je navečer a v noci, přes den odpočívá v hustém porostu.

Tato antilopa měří v kohoutku kolem metru a dosahuje hmotnosti až 100 kg. Samci jsou větší a jsou zbarveni šedohnědě, samice jsou kaštanově hnědé se světle zbarvenou břišní částí těla. Obě pohlaví mají na bocích kolem deseti bílých pruhů a dva bílé chomáče chlupů na spodní straně hrdla. Samci mají nevýraznou hřívu a asi 70 cm dlouhé rohy s kroucením.

Samice žijí v malých stádech (kolem 5 ks), samci žijí samostatně nebo v menších skupinkách, smíšená stáda jsou vyjímkou. Soupeření mezi samci je poměrně malé, kdy pouze v období rozmnožování si do sebe samci zaplétávají rohy a snaží se vzájemně přetlačit a položit na zem. Samice se před porodem po 7 až 8 měsíční březosti odpojuje od stáda a v ústraní porodí mládě, které po narození váží 4 až 7,5 kg. U kudu malého se dospělosti dožije přibližně čtvrtina narozených mláďat. Ve volné přírodě kudu malý se dožívá věku až do 15 let.

V současnosti je kudu malý podle Červeného seznamu ohrožených druhů (IUCN) zařazen mezi závislé na ochraně kvůli ilegálnímu lovu kvůli rohům a ztrátě biomu, který potřebuje pro své přežití.
Safaripark v současnosti chová samce, který se jmenuje Kumma. Vedení safariparku pro něho v současnosti hledá vhodné patnerky a postupně se tomu i daří, zcela nový přírůstkem je před několika dny stala samice kudu malého Kamma. Příjezd dalších samic kudu malého je očekáván během letních měsíců.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

Novým lemurem chovaným v našem Safariparku je vari černobílý, kterého jsme získali před několika týdny z Německa. Tento druh u nás zatím reprezentuje mladý samec Fífa a samice Triki. V příštím období je počítáno s doplněním jedné až dvou samic, aby vznikla malá skupinka těchto zajímavých zvířat.Stejně jako ostatní lemuři, je vari černobílý endemitem ostrova Madagaskar. Obývá tropické deštné pralesy severovýchodního Madagaskaru. Donedávna byl česky nazýván lemur vari a zahrnoval dva poddruhy, dnes jsou oba vedeny jako samostatné druhy a oba již s rodovým jménem vari – vari černobílý a vari červený.

Je střídavě černobílý – černý obličej, vršek hlavy, ramena a předloktí, dlaňová část rukou, vnitřní strana a chodidlová část nohou a ocas.Způsob života tohoto lemura je denní a žije ve skupinách o 4 – 16 jedincích. Skupiny mají složitou sociální strukturu, vede je dominantní samice. Samice jsou agresivnější a někdy napadají samce – aby byly dřív u potravy, jelikož energetický výdej samic je vzhledem ke zkrácenému rozmnožování a péči o potomstvo mnohem vyšší než u samců.Dorozumívají se škálou hlasových projevů, většinou velmi hlasitých a pronikavých. Do řevu, či štěkání se obvykle zapojují všichni členové skupiny.

Ačkoli patří mezi denní lemury, je rozmnožování podobnější lemurům nočním – poměrně krátká březost (90 – 100 dní), větší počet mláďat ( až 6) a rychlé pohlavní dospívání (2 – 3 roky). V přírodě staví pro účely rozmnožování hnízda v korunách stromů. O potomstvo se stará samice, v menší skupině vypomáhá i otec, ve velké nikoli, a to z prostého důvodu – ve velké skupině se samice páří s mnoha samci a tudíž je otec neznámý, zatímco v malé skupině se otcovství zapřít nedá.V přírodě se vari dožívá 9 – 14 let, v zajetí – okolo 25 let. Vzhledem k dobré aklimatizaci a denní aktivitě bývá často chován v ZOO.

(zdroj informací: Wikipedia, ZOO Olomouc)