Archiv rubriky: AFRIKA

AFRIKA

GAZELA THOMSONOVA

Napsat komentář
Vzhled africké expozice safariparku dokreslují i gazely Thomsonovy, jejichž skupinku je u nás možno spatřit již od dob otevření původního Safari pod Klíčem. Jednalo se tehdy společně se zebrami, nosorožcem dvourohým a slony o jedny z prvních obyvatel safari.

Gazely Thomsonovy obývají africké savany a pastviny v Serengeti, oblasti Keni a Tanzanie, můžeme je potkat i v Etiopii, Somálsku a v Súdánu. Živí se nízkou vegetací a trávou. Většinu vody získávají z potravy, což jim umožňuje delší dobu přežívat v oblastech s nižším dostatkem vody.
Tyto gazely jsou až 90 cm vysoké, jejich tělo je dlouhé do 110 cm a hmotnost dosahuje 16 kg. Srst na hřbetě je světle hnědá a na bocích mají černý pruh. Břicho a okolí kolem řitního otvoru jsou bílé. Mají dlouhé, nepatrně zakřivené a špičaté rohy. Gazely Thomsonovy jsou rychlá zvířata, při běhu před nebezpečím dokáží vyvinout rychlost 80 km/h.

Gazely Thomsonovy se často shromažďují spolu s jinými savci, zvláště s pakoni a zebrami, přičemž využívají vzájemné ostražitosti.
Gazely Thomsonovy se stejně jako ostatní gazely zdržují ve skupinách. V přírodě se mohou dožít i 10 – 15 let. Jejich hlavními predátory jsou převážně velké kočkovité šelmy. Gazely Thomsonovy jsou loveny i místními domorodci, pro které představují důležitý zdroj potravy.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia)
AFRIKA

PŠTROS DVOUPRSTÝ

Napsat komentář
Skupinka pštrosů dvouprstých byla v Safari pod Klíčem neodmyslitelnou a atraktivní součástí kolekce africké fauny. Tak tomu je i v nově otevřeném safariparku, kam tato skupinka v kompletním složení přešla a kde ji mohou návštěvníci nadále potkávat.
Pštros dvouprstý je jediným žijícím představitelem čeledi pštrosovitých, který je zvláštní svým vzhledem, dlouhým krkem a nohama a schopností dosáhnout při běhu rychlosti 70 a někdy až 100 km/h. Je největším žijícím nelétavým ptákem světa a je chován po celém světě. Jeho původním domovem je Afrika jižně od Sahary, kde obývá savany, polopouště a pouště. Pštrosi jsou přizpůsobeni velkým výkyvům teplot. V mnohých lokalitách, kde žijí, může rozdíl mezi denní a noční teplotou činit až 40 °C. Pštros má proto husté a nadýchané peří, které působí jako izolační polštář.
Pštros váží až 150 kg, je vysoký až 170 – 270 cm, má velmi silné nohy (dokáže jimi přivodit i smrtelné zranění mnoha predátorům), snáší největší vejce z celé živočišné žíše (přibližně 1,5 kg). Přes den sedí na vejcích samice a přes noc samec. V hnízdě jsou snůšky několika samic. O vylíhnutá mláďata se stará především samec.
Pštrosi konzumují nejen listy rostlin, ale také jejich zrna, poupata, pupeny, květy, plody a také kořeny. Jako každý pták, který se živí rostlinnou potravou, i pštros si usnadňuje její rozmělnění v žaludku, který má tři laloky, pomocí polykání kamínků. Denně takto spolyká několik hrstí oblázků a písku. Protože pštros je všežravec, zpestřuje si rostlinnou stravu hmyzem (nejčastěji termity a sarančemi), nepohrdne však ani malými savci (hlodavci), plazy a ptáčaty. Pštros nevydrží dlouho bez vody, zvláště pro mladé jedince je voda nutnou podmínkou k přežití. Pokud nemůže vodu najít, musí se spokojit s tučnými a šťavnatými rostlinami a plody. Pokud je to však jenom trochu možné, vypije pštros denně velké množství vody. Pštrosi se mohou dožít věku až kolem 50 let.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia, zoo Dvůr Králové, zoo Praha)
AFRIKA

KUDU VELKÝ

Napsat komentář

Kudu velký je v Safariparku zastoupen již dlouhou dobu, ještě z dob začátků Safari pod Klíčem. Aktuálně chováme dva samce a jednu samici s mládětem. Samci se jmenují Gamon a Ango, samice Greta a mládě Guss. Aktuálně je zvažována samice do páru k Angovi. Podobně jako u některých jiných druhů vše závisí na dlouhodobějším plánu pro Safaripark.

Kudu velký je velká antilopa, která obývá husté akáciové porosty, skalnatou nebo kopcovitou krajinu a vyschlá koryta řek poblíž zdrojů vody od Eritreje až k Tanzanii, Zambii, jižní Africe a Angole. Dospělé zvíře může vážit až 315 kilogramů a měřit až 1,5 m na výšku a 2,45 m na délku.

Má štíhlé tělo s dlouhýma a hubenýma nohama, srst je různorodá od hnědé, šedé až po rudohnědou. Na bocích má 4 – 12 svislých bílých pruhů. Hlava je tmavší než zbytek těla a mezi očima má bílý pruh. Na hřbetě má krátkou hřívu, táhnoucí se od hlavy až ocasu. Samci jsou větší než samice. Mají dlouhou hřívu, která se táhne podél hrdla a velké spirálovité rohy. Samice rohy nemaji. Kudu je výhradný býložravec, který preferuje trávu, listy, výhonky, občas i kořínky a plody.
Během dne jsou kuduové většinou skrytí v hustých porostech, kde se chrání jak před predátory a před ostrým sluncem. Potravu hledají především brzy ráno nebo večer, kdy podnikají také výpravy za vodními zdroji, které mohou být v období sucha dlouhé a namáhavé.
Samci většinou žijí samotářským životem a samice s mláďaty žijí v poměrně malých stádech. Samice je březí přibližně osm měsíců. Samice rodí jedno, vyjímečně dvě mláďata. První dva týdny se samice s mládětem skrývá v hustých porostech, aby se skryli před jejich predátory. V zajetí se mohou kuduové dožít i dvaceti let.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia)
AFRIKA

NOSOROŽEC TUPONOSÝ JIŽNÍ

Napsat komentář

Safaripark chová osmičlennou skupinu nosorožců tuponosých jižního poddruhu. Zanzibar byl vůbec prvním nosorožcem v africké expozici a stal se základem chovu.  Skupina nosorožců prochází v současné době projektem jejího rozšíření o další jedince.
Nosorožec tuponosý jižní ( jinými názvy bílý nosorožec nebo nosorožec širokohubý) je nejpočetnější ze všech druhů nosorožců. Severní poddruh je již dnes prakticky vyhuben – dožívají poslední tři kusy. Žije v jižní Africe v přírodních rezervacích.
Tento druh nosorožce je druhým největším suchozemským savcem po slonovi. Na délku má až 4 m a dosahuje hmotnosti až 2,3 tuny. Pro nosorožce tuponosého je typická široká tlama s rovným horním pyskem, uzpůsobená ke spásání trávy. Má dva rohy, první roh je 3x delší než druhý, ověřený rekord činí 158 cm. Nosorožec dokáže běžet rychlostí až 40 km/h.
Vyhledává rovinatou travnatou krajinu s dostatkem vody. Při přesunech k napajedlům se pohybuje po stálých vyšlapaných cestách. Za velkých veder odpočívá ve stínu a pohybuje se více v noci.
Ze všech 5 druhů nosorožců je tento druh nejvíce společenský. Samci sice žijí po většinu roku samotářsky, ale samice s mláďaty stádečka až o dvanácti jedincích. Staří býci mají teritoria o rozloze až 20 km2, jejichž hranice si značí močí a trusem. Březost trvá u nosorožců 16 měsíců a není u samic vizuálně zjistitelná. Samice rodí jediné mládě, které kojí přibližně rok.
Tento nosorožec je stejně jako všechny druhy nosorožců ohroženým druhem (je bohužel neustále loven pytláky kvůli rohům pro účely asijské medicíny).
(zdroj informací pro článek: Wikipedia, zoo Zlín)
AFRIKA

GEPARD ŠTÍHLÝ „KRÁLOVSKÝ“

Napsat komentář
Jako královští gepardi se označují jedinci, mající místo malých černých teček kresbu srsti tvořenou velkými, splývajícími skvrnami a pruhy.
Už v roce 1926 byl lidmi v jižní Africe pozorován gepard takto zbarvený. Byl popsán jako nový druh s názvem gepard královský. Už v roce 1928 ale došel anglický přírodovědec A. Chapman k závěru, že jde jen barevnou odchylku geparda štíhlého.
O mnoho desítek let později, v roce 1981, se ve výzkumné stanici pro gepardy v jižní Africe narodila dvěma tečkovaným gepardím sestrám mláďata, a v obou vrzích se vyskytlo po jednom pruhovaném kotěti. Otcem byl divoký gepard odchycený v oblasti Transvaalu, odkud byli všichni dosavadní královští gepardi. Bylo tak potvrzeno, že jde o dědičnou recesiní genetickou odchylku, což znamená, že mládě musí získat gen pro pruhované zbarvení od matky i otce. Pokud by jej podědilo jen po jednom z nich, gen se neprojeví a mládě klasicky tečkované. Recesivní dědičnost rovněž vysvětlila, proč jsou tito gepardi tak vzácní. Chapmanův závěr byl tímto potvrzen.
V našem safariparku je možno v současné době vidět pár gepardů královských, samce Lexu a samici Cremu. Kromě nich je u nás chována odděleně skupina klasicky zbarvených gepardů.
(zdroj informací pro článek: abíčko.cz a Wikipedia)
AFRIKA

PŘÍMOROŽEC JIHOAFRICKÝ

Napsat komentář
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Safaripark pod Klíčem chová čtyřčlennou skupinku přímorožců jihoafrických, sestavenou z nepříbuzných jedinců pocházejících z různých chovů. Vedení Safariparku počítá s tím, že se postupem času podaří skupinku rozšířit o další jedince jak z vlastního chovu, tak i z jiných zdrojů.
Přímorožec jihoafrický je antilopou velkého vzrůstu. Obývá travnaté oblasti s křovinami a pravé pouště v jihozápadní Africe. Tělo má zbarveno šedě s výrazným plavým nádechem a výrazně oproti tělu má černě a bíle zbarvenou masku, uši, břicho i nohy. Pod boky je zřetelný černý pruh. V kohoutku má kolem 1 m, tělo je až 2,4 m dlouhé a ocas až 90 cm. Největší kusy dosahují váhy až 210 kg. Samci i samice mají šedé kroužkované rohy, které jsou u samců větší.
Díky dlouhodobé výdrži bez vody přímorožci přežívají i v tvrdých podmínkách typických pro pravé pouště. Vodu získanou z potravy jsou schopni si v těle udržet díky vlastnosti nepotit se a nedýchat těžce, také trus je velice suchý. Horké části dne většinou tráví ve stínu stromů. Žije ve stádech o velikosti do 40 kusů, která tvoří dominantní samec, několik nedominantních samců a početná skupina samic, často ve společnosti zeber a gazel.
Živí se téměř všemi rostlinami, které jeho životní prostředí nabízí.
Přímorožci jihoafričtí se rozmnožují v obdobích po celý rok podle dosažitelnosti zelené potravy. Samice rodí věšinou jedno, vzácně dvě mláďata. Samci přímorožců se vyznačují velkou útočností proti predátorům (především lvi a levharti). Přímorožec africký se často chová v zoologických zahradách.
(Zdroj informací pro článek: Wikipedia )
AFRIKA

NYALA HORSKÁ

Napsat komentář

Samec nyaly horské Biko je prvním zástupcem svého druhu v expozici Afrika v našem Safariparku. Vedení Safariparku předpokládá, že časem k němu přibude jedna až dvě samice.
Nyala horská je antilopa z čeledi lesoni. Jde o poměrně velké antilopy dorůstající délky kolem 250 cm, v kohoutku až 130 cm a o hmotnosti do 250 kg. Mohutné zakroucené rohy samců mohou dosáhnout délky až 120 cm. Oblastí jejího výskytu je jižní Etiopie, přesněji pohoří Arussi, Bali a Wellega. Jejím biotopem jsou horské lesy, louky, pastviny, křovinaté stráně a vřesoviště.

Srst je šedohnědá, na břiše i na spodní části krku chybí hříva oproti nyale nížinné, pod krkem se nachází velká bílá skvrna a na plecích je zřetelný bílý pás. Pruhování antilopy nyala je na bocích je dosti nevýrazné. Od slabin k zadku je vidět šikmá linie tvořená šesti až deseti bílými skvrnkami. Samci a samice se zbarvením skoro neliší, mláďata jsou světlejší. . O životě těchto zvířat je poměrně málo poznatků , v zajetí se vyskytují zřídka, chovány jsou například v zoo Berlín. Nyaly žijí ve skupinách přibližně do deseti kusů, staří samci samotářsky. Doba březosti je kolem šesti měsíců, samice rodí jediné mládě.
V současnosti jsou početní stavy nyal horských poměrně stabilizované, žije jich okolo 3000 jedinců, důležitým mezníkem pro zachování druhu bylo vytvoření horského národního parku Bale v roce 1970.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia, původní článek Safari pod Klíčem, zeměpis Etiopie, knihy Ing. Josefa Vágnera)
AFRIKA

ZMIJE GABUNSKÁ

Napsat komentář

V jednom z terárií v africké expozici Safari parku návštěvníci mohou spatřit zmiji gabunskou, která je nejmohutnější zmijí světa dosahující až 2 m délky a hmotnosti až 10 kg. Jedná se o relativně klidného a pomalého hada, s nejdelšími jedovými zuby (přes 5 cm). Jedové zuby obsahují silný hemotoxin, který je velmi účinný, působí pokles krevního tlaku, ztrátu krevní srážlivost, vnitřní krvácení a rozklad tkání. Z tohoto důvodu je 9 z 10 případů uštknutí tímto hadem smrtelných. Zuby bez problémů projdou šatstvem i obuví. Kromě toho jsou vysoce jedovatá i mláďata již od samého vyklubání z vejce. Zmije gabunská je vejcoživorodým hadem, který rodí až 60 mláďat.

Tohoto hada lze potkat v tropických lesích a lesnatých savanách rovníkové Afriky. Svým pestrým mimikrickým zbarvením je zmije gabunská velmi dobře maskovaná a snadno přehlédnutelná při pohybu ve spadaném listí. Vzhledem ke své mohutné tělesné konstituci jde o hada, který se zdržuje především na zemi a zde loví svou kořist (menší obratlovce). Jednou z typických vlastností této zmije je její velmi pomalý metabolismus, díky němuž je schopna přežít až půldruhého roku bez příjmu potravy.
Vědecky je tato zmije rozlišována na dva poddruhy, z nichž západní poddruh se vyznačuje růžky na čenichu.
(použité zdroje: Wikipedia, zoo Praha, Plzeň a Dvůr Králové + knihy Ing. Josefa Vágnera)

AFRIKA

OSEL SOMÁLSKÝ

Napsat komentář
Osel somálský se vyskytuje v oblasti Afrického ostrohu v Etiopii a Eritrei, v Somálsku je prakticky vyhuben. Je jedním z nejohroženěšíchch druhů savců. V zajetí žije kolem něco málo přes 100 zvířat, ve volné přírodě je jejich počet kritický (kolem 200 – 400 ks). Důvodem je úbytek vhodných lokalit, pytláctví a často zuřící ozbrojené konflikty v oblasti výskytu.
Osli somálští dokáží přežít v extrémních podmínkách polopouště a skalnatých terénů s řídkými travnatými porosty. Jejich potravou jsou tuhé trávy, pupeny a větve keřů. Dokáží vydržet řadu dní bez příjmu tekutin. Tvrdá kopyta jim umožňují se pohybovat ve vyschlém a kamenitém podkladu.
Klisny tvoří skupinky s mláďaty, sdružující se do větších stád při pastvě. Mladí samci vytvářejí malá stáda, ve kterých čekají na vybojování teritoria s napajedlem. Toto si obhajují. Sem se klisny přicházejí napít a na oplátku samcům se s nimi pářit. Březost samice trvá zhruba rok. Mládě váží cca 30 kg a je půl roku kojeno matkou. Dospívá ve věku kolem tří let. Oslové somálští se dožívají až 30 let. Před úplným vyhubením je může zachránit chov v zoologických zahradách.
Safaripark pod Klíčem v současnosti chová pár těchto zvířat, samce Lojzu a samici Lízu.
(zdroj informací: zoo Liberec, zoo Dvůr Králové)
AFRIKA

ANTILOPA DERBYHO

Napsat komentář
V Safariparku pod Klíčem mohou návštěvníci expozice obdivovat rodinku východního poddruhu antilopy Derbyho. Tuto tvoří samec Derry, samice Antila a mládě – sameček Targo. V příštím období je vedením Safariparku plánováno pořízení další samice.
Tato antilopa je největším druhem antilop na světě. Má až přes metr dlouhé spirálovité rohy. Jednotlivá zvířata lze rozlišit podle charakteristického pruhování na bocích, které se po celý život zvířete nemění a jsou jasným identifikačním znakem jedinců tohot druhu. mohutný kontrastně černobílý lalok začíná hned pod bradou, uši má okrouhlé. Samci jsou větší než samice, ale i přes svou velikost působí ladným elegantním dojmem.
Antilopa Derbyho se vyskytuje ve dvou dva poddruzích. Východní poddruh je v počtu 14 000 jedinců rozšířen v Kamerunu, Středoafrické Republice a Súdánu. Je zařazen mezi málo ohrožené druhy. Tyto počty se ale zdají být ale podle nejnovějších informací značně nadhodnocené. Východní poddruh je chován v několika málo zoologických zahradách (např. v JAR a USA), západní poddruh ale v žádné zoo nenajdete. Ten byl ještě na začátku minulého století rozšířen v Senegalu, Gambii, Guinea-Bissau, Mali, Sierra Leone, Pobřeží slonoviny, Togu a Ghaně. Podle odhadů zbývá dnes posledních 100-200 volně žijících jedinců pouze v parku Niokolo Koba v Senegalu. Nejvíce se na úbytku antilop Derbyho podepsalo pytláctví, pastva dobytka a další lidské aktivity.
V roce 2000 bylo z Národního parku Niokolo Koba v Senegalu z poslední žijící populace západního poddruhu odchyceno 6 zvířat, jež se stala základem záchranného programu, který vede tým vědců a odborníků z České zemědělské univerzity v Praze. V roce 2010 členové týmu pracující na záchranném programu založili sdružení Derbianus CSAW (dnes Derbianus Conservation, z.s.), aby mohli pokračovat v záchranném projektu pokračovat a zajistit jeho financování. Více se o tomto projektu můžete dozvědět na www.derbianus.cz a případně se do něho i zapojit.
(zdroj informací: Wikipedia a zoo Ostrava)