Archiv rubriky: ASIE

ASIE

ANTILOPA JELENÍ

Napsat komentář
V asijské expozici v samostatném výběhu je možno spatřit antilopu jelení, a to samce Rolfa. Společnost mu ve výběhu zatím dělá samec Nilgau pestrého. Pro Rolfa by vedení safariparku rádo pořídilo v budoucnu alespoň dvě a ža tři partnerky. Příští rok bude v tomto ohledu rozhodující.
Antilopa jelení se vyskytuje v nížinách a polopouštích Indie, Nepálu a východního Pakistánu. Tento druh antilopy je jedním z nejrychlejších suchozemských zvířat, jež dosahuje rychlosti až 72 km/h. Samice a mladí samci jsou jsou žlutavohnědaví se světlým břichem, naopak dospělí samci mají tmavohnědou až černou barvu, která přechází v bílé břicho. Spirálově stočené rohy dlouhé až 60 cm mají jen samci. Žijí ve skupinách 15 až 20 jedinců tvořených dominantním samcem se samicemi a mláďaty. Březost trvá 180 dní, samice rodí jedno mládě, dospívající v 18 měsících. její potravou jsou tráva, listí, květy, plody.
Antilopa jelení je ohroženým druhem, v Indii žije jen 10 000 kusů, v Nepálu a východním Pakistánu je téměř vyhubena. Hlavní příčinou poklesu početnosti je intenzivní lov a rozvoj zemědělství.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia, zoo Zlín)
ASIE

NOSOROŽEC INDICKÝ

Napsat komentář
Jedním z velmi atraktivních asijských zvířat v safariparku je nosorožec indický. Momentálně je u nás chováno  7 zvířat (samec a tři samice s mláďaty.
Nosorožec indický se vyskytuje ostrůvkovitě na území severovýchodní Indie (odtud název indický) a Nepálu a Bhútánu, kde obývá travnatá místa v mokřadních oblastech. Je největším druhem asijských nosorožců. Jeho silná kůže posetá drobnými hrbolky může mít barvu od šedé po tmavě hnědou až světle černou, vytváří pláty spojené hlubokými záhyby, takže nosorožec vypadá jako by byl v brnění. Na masivní hlavě má pouze jedem roh a pružný horní pysk, kterým si trhá a podává tuhou rostlinnou stravu. Tento obrněnec váží až 2,6 t, dorůstá délky až 420 cm a výška v kohoutku se pohybuje kolem 190 cm. Čich a sluch má velice citlivý, jinak je to krátkozraké zvíře. Na všech končetinách má tři prsty.
Nosorožec indický je výborný plavec, který se dokonce dovede potápět a hledat pod hladinou potravu. Rád válí v bahně, což napomáhá jeho kůži a chrání ji proti parazitům, v horkých dnech ho bahno ochlazuje a ochraňuje proti spálení. Tento nosorožec je většinou samotář, který se ráno a večer vydává za potravou, jinak odpočívá. Jeho jídelníček tvoří různé listy, tráva, různé rostliny a větvičky.
Březost u samic trvá zhruba 13 měsíců a rodí jediné mládě. Mládě je pohyblivé brzy po narození a a samice je kojí až 2 roky.
I když je nosorožec indický nejhojnějším asijským nosorožcem (přes 2000 ks), zůstává kvůli pytláctví druhem ohroženým vyhubením. V NP Čitwan v Nepálu a NP Kaziranga v Indii žije více než 100 kusů těchto nosorožců. Chov nosorožců indických v lidské péči je tedy založen na dovozech pocházejících výhradně z těchto dvou rezervací.
(zdroj informací pro článek – Wikipedia)
ASIE

VARAN KOMODSKÝ

Napsat komentář

V asijské expozici lze potkat velmi atraktivní druh ještěrů – varany komodské, kteří k nám postupně dorazili hned z několika chovů. V současnosti u nás přebývají čtyři dospělí jedinci – samec Dragan a tři samice – Krakatau, Rinca a Asmara.
Varan komodský nazývaný též komodský drak, je nejmohutnější žijící ještěr světa obývající indonéské ostrovy Komodo, Rinca, Flores, Gili Dasami a Gili Motang (největší exemplář měřil 3,13 m a vážil 166 kg). Vědecké výzkumy ukazují, že tento varan je pravděpodobně reliktem australské megafauny období pleistocénu. Západní svět se o jeho existenci dozvěděl až v r. 1912 ze zprávy nizozemského přírodovědce Petera Ouwense. Ten druh popsal na základě fotografií a kůže získaných expedicí vyslanou nizozemskou koloniální správou na ostrov Komodo v roce 1910, za účelem prověření zpráv o tam se vyskytujících „dracích“.
Ve své domovině je dominantním druhem ekosystému a jeho kořistí jsou bezobratlí, ptáci, plazi i savci. Živí se zdechlinami i živou kořistí. Potravou dospělých varanů jsou hlavně jeleni, divoká prasata a buvoli. Může bez problémů zaútočit i na člověka. Varan komodský je jedovatý ještěr. Dlouho uváděná teorie o toxických bakteriích ve slinách byla mylná, magnetickickou rezonancí byly zjištěny jedové žlázy v dolní čelisti, které produkují jedovaté bílkoviny a látky zabraňující srážení krve.

K páření dochází mezi květnem a srpnem, vejce samice klade v srpnu či září kolem 20 vajec, zahrabává do hnízd tabonů nebo do vyhrabané jámy. Po 7-8 měsících se líhnou malí varani. V prvních týdnech života je hlavní potravou hmyz. Mláďata tráví první roky života většinou času na stromech, v relativním bezpečí před predátory a kanibalistickými dospělými jedinci. Varani komodští dospívají v 8 až 9 letech života, dožít se mohou až 30 let.
Velikost a hrozivá reputace vytváří popularitu varanům chovaným v zoo. V přírodě se jejich areál výskytu kvůli lidským aktivitám zmenšuje, IUCN druh vede jako zranitelný. Jsou chráněni indonéskými zákony, za účelem jejich ochrany byl v roce 1980 založen Národní park Komodo, dnes součást Světového dědictví UNESCO.
(zdroj informací pro článek Wikipedia – zkráceno)
ASIE

LEVHART MANDŽUSKÝ

Napsat komentář

Jedním z nejvzácnějších druhů zvířat v asijské expozici je pár levhartů mandžuských, které safaripark převzal od Safari pod Klíčem. Samec se jmenuje Silvestr, samice Tarja.
Levhart mandžuský je nejohroženějším zástupcem levhartů , který se ve volné přírodě vyskytuje v počtu pouhých 50- 60 kusů na pomezí Ruska, Číny a Severní Koreje. Je to nejseverněji žijící poddruh levharta skvrnitého, žijící samotářsky v listnatých a smíšených lesích. Levhart mandžuský je převážně noční živočich, velmi opatrný a těžko pozorovatelný. Hlavní kořistí jsou srnci, jeleni, dále zajíci, divoká prasata, ptáci, hlodavci a jezevci. Partneři se vyhledávají pouze v období páření. Samice rodí na jaře po 90 – 105 dnech březosti 2 – 4 mláďata. S matkou žijí do věku 1,5 – 2,5 roku.
Od ostatních poddruhů levhartů se liší světlejší barvou a delší srstí. Má šedé oči a dlouhý hustý ocas o délce až 1 metr. Celková délka včetně ocasu dosahuje kolem 220 cm, výška v kohoutku kolem 75 cm. Samci mohou dosáhnout váhy až 60 kg, samice jsou menší.

Velkým problémem malé populace tohoto levharta je vzájemné křížení, vedoucí k degeneraci a k úmrtí mláďat. Zoo na celém světě se podílejí na jeho záchraně a chovají více než 200 kusů levhartů, kteří jsou důležitou nadějí pro přežití těchto šelem.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia, zoo Olomouc, zoo Praha)
ASIE

LEV INDICKÝ

Napsat komentář

Safaripark pod Klíčem chová kromě berberských a východoafrických lvů také skupinu indických lvů, kterou se nám daří v poslední době i množit. Kromě klasicky zbarvených jedinců máme v chovu zcela vyjímečně zbarvenou indickou lvici.

Lev indický je ohroženým poddruhem lva pustinného, který se vyskytuje pouze v Indii v rezervaci Girský les ve státě Gudžarát v množství kolem 300 jedinců. Tito lvi žijí ve smečkách v počtu 5 až 6 zvířat.
Samci dosahují hmotnosti 160-190 kg, samice 110-120 kg. Tento lev je o něco menší než africké poddruhy. Má světlou srst šedavě plavého odstínu. Hřívu mají samci oproti africkým příbuzným o něco menší, řidčí s viditelnýma ušima. Indický lev má na břiše podélný visící záhyb kůže na břiše. Štětka chlupů na ocase je kulatějšího tvaru než u afrických lvů.
Vzhledem k malému počtu indických lvů a omezené oblasti výskytu je v současnosti realizován záchranný program, jehož cílem je vytvoření životaschopné záložní populace v zoologických zahradách pro případ jeho vyhynutí ve volné přírodě.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia, zoo Praha a Ostrava, knižní encyklopedie)

ASIE

GAVIÁL INDICKÝ – GANŽSKÝ

Napsat komentář
Gaviál indický (dříve ganžský) je kriticky ohrožený krokodýl žijící v Indii, kde je považován za posvátné zvíře. Gaviálové původně žili v povodí Indusu, Gangy a řady dalších řek. Znečištění vody, lov, mizení vhodných biotopů a další faktory způsobili jejich ohrožení. Nejvíce gaviálů žije dnes v Indii v povodí Gangy – v řekách Girwa a Čambal, poslední zbytky se vyskytují v Nepálu (celkový počet se odhaduje na 200 kusů).
Gaviálové dorůstají až 7 metrů a váží až 180 kilogramů. Hlava je zakončena čelistmi, jejichž délka může být téměř jeden metr. Z nich vyrůstá přes sto ostrých zubů, které na čelistech vyrůstají vzájemně posunuté, takže při jejich zavření zapadají do sebe. Na vrcholu hlavy se nacházejí vystouplé oči vytočené do stran, které gaviálům umožňují pozorovat okolí zpod hladiny vody a přehlédnout široký úhel bez otáčení hlavou.
Samci mají na čenichu výrůstek zvaný ghara, který slouží k zesílení jejich jinak tichého zvukového projevu, potřebnému k dorozumívání a k odstrašování konkurenčních samců. Tato část čenichu se vyvine pouze dospělým jedincům, mladí gaviálové ji nemají.
Nohy gaviálů jsou spíše uzpůsobené pro plavání, proto jsou na souši neobratní. Dlouhý, ohebný a zploštělý ocas dosahuje až poloviny délky gaviála a díky jeho příčným pohybům umožńuje rychlé plavání vpřed i obratně zatáčet.
Biotopem gaviálů jsou členité řeky s velkým průtokem vody, strmými břehy, mělčinami, tůněmi a ostrůvky. Zde tráví dospělí gaviálové většinu času a loví; jejich potravu tvoří převážně ryby. Gaviál je harémové zvíře, skupiny tvoří jeden samec a několik samic.
V Safariparku chováme v současné době samce gaviála indického, k němuž by, jak věříme, měly přibýt časem vhodné partnerky potřebné pro založení chovné skupinky.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia)
ASIE

NILGAU PESTRÝ

Napsat komentář
Expozice Asie chová v současné době mladého samce Nilgau pestrého jménem Boris. Časem bychom rádi k němu doplnili jednu až dvě samice. Vše však záleží na dlouhodobějším plánu rozvoje Safariparku.
Nilgau pestrý se dříve řadil jako rod nilgau do podčeledi lesoni. Moderní taxonomie však tuto podčeleď neuznává a všechny její příslušníky řadí do podčeledi tuři. Žije ve skupinách v jižní Asii a na indickém poloostrově Samec má tlusté, kuželovité, špičaté rohy dlouhé 20 cm a šedé nebo modravě šedé zbarvení, samice žlutohnědé. Dosahuje délky až 210 cm a hmotnosti do 300 kg. Jeho prostředím jsou prořídlé lesy. Potravou je mu řada rostlin, trav, listů a plodů.
Samci bojují o teritoria a o přístup k samicím (ve skupině bývá 2-10 samic) tak, že pokleknou proti sobě a útočí pak na sebe rohy. K rozmnožování dochází po celý rok, ale většina mláďat se rodí v červnu až říjnu. Březost trvá 243-247 dní.
Nilgau patří mezi druhy s nižším rizikem ohrožení.
(zdroj informací: Wikipedia)
ASIE

KAHAU NOSATÝ

Napsat komentář
V expozici Asie je nepřehlédnutelným pár poněkud zvláštně vypadajících opic, které se jmenují kahau nosatý. Samec August a samička Kolombína tvoří základ budoucí chovné skupinky.
Kahau nosatý patří do čeledi kočkodanovitých. Žije pouze na ostrově Borneo. Obývá nížinaté, deštné pralesy na březích řek, jezer a v blízkosti moře.
Kahau je větší opice zdržující se hlavně na stromech. Samec je velký až 75 cm, samice jen 60 cm, samec váží až 24 kg, kdežto samice jen 10 kg, ocas samců měří okolo 66 cm, kdežto samic jen 56 cm. Samec má nos tvaru okurky dlouhý až 10 cm, samice má nos krátký, „pršák“ otočený nahoru. Kahau má hřbet cihlově červený, končetiny šedivé, spodek těla a ocas krémový, obličej je zbarven do červena. Je nápadný svým vystouplým břichem.
Žije v mangrovech, kde se živí listy, pupeny, semeny a plody určitých mangrovníků. Je to přísný potravní specialista, který nemůže žít v oblasti s jiným druhem potravy. Jeho potravní zaměření způsobilo, že kahau si s ostatními primáty nekonkuruje.
Tyto opice žijí v tlupách do 30 jedinců, tvořených dominantním samcem, podřízenými samci, samicemi a mláďaty. Mladí samci často vytvářejí samostatné tlupy. Březost samic trvá přibližně 150 dnů a rodí jedno mládě. Kahau patří mezi ohrožené druhy v důsledku ničení jeho biotopu.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia)