Exmoorský pony dostal jméno podle vysoko položených blat Exmoor v jihozápadní Anglii, kde žije už od doby bronzové a od poslední doby ledové se to nezměnilo. Anglie se od pevniny oddělila asi před 15 000 lety, to znamená, že k exmoorovi se 14 000 let nedostalo jiné plemeno – od té doby se k exmoorským poníkům jiná krev nepřilévala.První zmínku o Exmoorech nalezneme v Knize posledního soudu z roku 1085.I v současnosti volně žijí na vřesovištích, ale jsou drženi i v zajetí. Roku 1921 byla založena společnost, která podporuje a zlepšuje jejich chov. Dříve jim hrozilo vyhynutí, ale nyní se pečlivě řídí jejich plemenitba a do plemenné knihy se zapisují jen typově odpovídající jedinci.Podle genetické a archeologické analýzy tito koně nejvíce svým zabarvením, velikostí a vzhledem odpovídají původním koním ze střední a západní Evropy.

V kohoutku měří 120 – 130 cm. Zbarveni jsou od plavé až do černé a narušuje ho světlá srst okolo úst, očí, břicha a vnitřních stran stehen. Jejich srst se skládá ze dvou vrstev. Ta blíže k tělu je měkká a chmýřová.Drží u těla teplo. Druhá, vnější, je mastná a chrání tělo před chladem a mokrem. V létě se má srst měděný lesk, ale v zimě jsou matní s mastnou srstí. Exmoorové mají středně dlouhé tělo a krk, líbivou hlavu, strmou lopatku, krátké nohy, zakončené tvrdými kopyty a huňatou hřívu a ocas, kterému se říká „ledový ohon“, protože je u kořene rozštěpený. Dalším znakem je tzv.“moučná huba“ (bílé zbarvení okolo huby). Pojmem „žabí oko“ se rozumí zesílené horní oční víčko. Toto plemeno má jako jediné sedmou stoličku.Jsou to houževnatí, inteligentní poníci, odolní proti koňským nemoci. Při chovu v zajetí po navázání důvěry se z nich stávají skvělí společníci. Jestliže jsou od narození zvyklí na přítomnost lidí, hodí se i pro děti, ale občas bývají tvrdohlaví a vyžadují důsledné vedení.Vynikají ve skocích.

V roce 2015 bylo vypuštěno 14členné stádo do rezervace ve středočeských Milovicích za účelem je vypásání vymezených lokalit bývalého vojenského prostoru kvůli zastavení ústupu otevřené a polootevřené krajiny a mizení druhů různých rostlin a živočichů.

Safaripark v současnosti chová dva exmoorské poníky. Jde o dva hřebce. Chov více jedinců je v současnosti ve stádiu zvažování a nejspíše bude realizován současně s příchodem praturů a dalších zubrů do safariparku. Tyto tři druhy by měly být k následně k vidění společně ve zcela samostatné části evropské expozice. Nadále platí skutečnost, že zcela vyloženě domácí plemena koní ani v budoucnu návštěvníci u nás nepotkají. Vedle skupinky Převalského koní a australských zdivočelých koní Brumby se u nás může v dlouhodobějším horizontu případně ještě objevit zpětně křížený tarpan.

(Zdroj informací pro článek Wikipedia – upraveno a zkráceno)