Vidloroh je nejrychlejší savec Severní Ameriky, který představuje přechod mezi jelenovitými a turovitými.Žijí na Velkých pláních, vyskytují se až do Skalnatých hor a polopouštních oblastí na jihozápadě USA a na severu Mexika.
Vidloroh je vysoký v kohoutku kolem 1 metru, dlouhý do 140 cm a dosahuje hmotnosti až 60 kg. Tělo má porostlé světle hnědou srstí, břicho a spodní části hlavy a krku jsou bílé. Ocas je obklopen dlouhými bílými chlupy,v případě ohrožení se naježí, což je varování pro ostatní členy stáda. Své vidlicovitě rozvětvené rohy, jejichž konce jsou ohnuté dozadu, na rozdíl od jiných rohatých sudokopytníků každoročně shazuje. Samci se od samic liší černým zakončením čenichu a delšími rohy. Vidlorozi mají výborný zrak. Na vzdálenost 8 kilometrů dokážou běžet rychlostí 65 km/h díky velkým plícím, objemnému srdci a široké průdušnici. Dožívají se 10 let. Vidlorozi jsou přežvýkavci. Spásají traviny a větve keřů, v případě nedostatku i kaktusy. Velmi dobře snášejí žízeň.
Říje probíhá od září do poloviny října, kdy kolem sebe samci vytvoří skupinu tří až čtyř samic. V květnu až červnu se rodí mláďata, většinou dvojčata, která váží přibližně 2 kg. Matka je rozmístí do úkrytů vzdálených od sebe asi 100 m, kam je chodí kojit. Jestliže je jedno mládě napadeno predátorem, druhé tak má šanci uniknout. Samečci mají našedlou srst, jež po třech měsících zhnědne. Do jednoho roku se objevují rohy.
Vidlorohy potkal podobný osud jako bizony. Když se na americký Západ dostali první běloši, za jedno století se díky vybíjení početní stavy vidlorohů snížily ze 40 milionů na 19 000 kusů. Byla naštěstí včas přijata ochranná opatření, díky jimž se jejich populace začala opět zvětšovat (v současnosti čítá kolem 400 000 vidlorohů).
V Safariparku pod Klíčem lze spatřit trojici vidlorohů, která obývá v severoamerické expozici výběh prérie společně s bizony. V příštích letech bychom rádi doplnili toto trio o další jedince.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia)
