Sajga tatarská je antilopa eurasijských stepí dorůstající délky 110-145 cm, výšky v kohoutku 60-80 cm a váží do 50 kg. Má oproti ostatním antilopám krátké nohy, zavalitou postavu a velkou hlavu. Typický je pro ni prodloužený, silně vydutý čenich s dolů směřujícími nozdrami a s velkou nosní dutinou uvnitř. Slouží k filtrování prachem nasyceného vzduchu v létě a k oteplování mrazivého vzduchu v zimě. Samec má čenich delší než samice a v období říje se mu ještě zvětšuje. Ušní boltce jsou nápadné krátké a zakulacené. Rohy má pouze samec a jsou výrazně kroužkované, lyrovité a mohou měřit až 35 cm.
Sajgy obývají stepi západního Mongolska a Kazachstánu, okrajově zasahují na území Ruska, Uzbekistánu a Číny. V evropské části Ruska se vyskytují pouze v Kalmycku. Žijí také v rezervaci Askanija Nova na jihu Ukrajiny, kam byly zpětně vysazeny na konci 19. století. Životním prostředím sajgy je nížinná step s porosty pelyňku, šalvěje a vysokých travin, zejména kavylů. Vyhýbá se lesům, horám i pouštním oblastem.
Živí se trávou a různými bylinami, žerou rády i aromatické byliny, jako je pelyněk, šalvěj a dobromysl. V zimě žerou i lišejníky. Chutnají jim také slanomilné rostliny, jako slanorožec a slanobýl. Lížou rovněž sůl, kterou nacházejí na březích slaných jezer a bažin.
Samci sajgy jsou v době říje velmi agresívní. Vytvářejí si harémy 5-15 samic, které obhajují. V této době spolu samci zápasí, ostrými rohy se vzájemně často vážně zraní nebo usmrtí. Březost trvá pět měsíců. Mláďata se rodí na jaře, obvykle se rodí dvojčata. Matka mláďata ukrývá ve vysoké trávě a několikrát denně je chodí nakojit. V této době se často stávají kořistí vlků a orlů. Až ve druhém týdnu života mládě matku následuje.
Sajgy jsou velmi společenské. Na jaře vytváří sajgy s mláďaty menší stáda čítající 12-40 jedinců, která se na podzim při migracích spojí a tvoří obrovská stáda. Z hlediska ochrany se jedná o kriticky ohrožený druh. V minulosti lovili Rusové, Tataři i Kazaši sajgy pro maso a kůži, často s pomocí chrtů a ochočených orlů skalních. V posledních dvaceti letech představuje hrozbu pytlácký lov, především pro rohy, které jsou ceněny jako trofeje a využívá je také tradiční čínská medicína.
V zajetí jsou sajgy výjimečně choulostivé, snadno onemocní a uhynou. Zvláště náchylné jsou k chorobám dýchacích cest. Jejich úspěšné rozmnožování v zajetí je výjimkou. Naposledy je u nás choval Zoopark Chomutov (od roku 2004), výsledky však nebyly příliš uspokojivé. V Evropě byly chovány zhruba v pěti desítkách zoo, ale aktuálně jsou k vidění jen v Zooparku Askanyia Nova na Ukrajině.
Safaripark pod Klíčem díky své povaze (virtuální zoo) samozřejmě sajgu chová. Nově k nám v letošním roce přibyl samec této antilopy. Má se stát základem budoucí chovné skupinky těchto zvířat. Pořízení samic je otázkou příštích měsíců.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia)