V safariparku se lze setkat se dvěma druhy žiraf. Prvním druhem je žirafa masajská. kterou v soušasnosti chováme v počtu čtyř jedinců.
Tato žirafa je samostatným druhem, který má drobnější skvrny ze zubatými okraji ve tvaru vinného listu, barva je temně čokoládová s nažloutlým pozadím. Výskytuje se v těchto oblastech: střední a jižní Keňa, Tanzanie. Jedním ze znaků tohoto druhu žirafy je nápadně vyvinutý třetí růžek na čele, zvláště u samců.
Přirozeným prostředím žiraf jsou suché savany a otevřené pláně s řídkým stromovím, někdy se vyskytuje i v polopouštích nebo v řídkých lesích a buši. Spásá vegetaci ve vyšších polohách než ostatní savci, především listy stromů a keřů. Díky dlouhému jazyku, šikovné stavbě páteře a ohebným nohám může dosáhnout na velké množství potravy. Dlouhým jazykem si přitáhne větev a poté oddálí hlavu a tím shrábne listí hřebenovitými zuby. Tuhý jazyk jí umožňuje strhávat větvičky a listy i z trnitých stromů. Při pití žirafa sklání hlavu a doširoka rozkročí přední končetiny, aby dosáhla k vodě. Konzumace potravy a pití jí trvá dvanáct hodin denně. V zoo vyžadují žirafy kvalitní krmivo (vojtěšku, luční seno, granule a jablka). Žirafy odpočívají ve stoje, výjimečně spí vsedě s hlavou opřenou o zadek. Spánku věnují průměrně 4 – 5 hodin denně. Žirafy se zvukově projevují funěním, starší zvířata a mláďata bečí. Dokáží běžet rychlostí až 50 km/h. Žirafy žijí ve smíšených skupinách v počtu až 50 kusů. Sociální vazby mezi členy stáda jsou slabé a zvířata se mezi stády volně přemisťují. Žirafy nemají stálá teritoria.
Dle zprávy z roku 2016 stejně jako podle upozornění přírodovědce Davida Attenborougha jsou žirafy velice ohroženým druhem, v 7 státech světa již dokonce vyhynuly.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia)