Skupina goril horských je u nás chována jen díky povaze Safariparku (virtuální zoo). Jde o jeden z nejvzácnějších druhů zvířat africké expozice společně s hirolami, nosorožci a antilopami Derbyho. Gorilí společenství prochází u nás v současnosti proměnou, postupně přicházejí noví členové skupiny, aby skupinu oživili a případně byla vytvořena druhá chovná skupina.
Gorila horská byla pro západní svět objevena v roce 1902, kdy německý armádní důstojník Robert von Beringe zastřelil dva kusy na území Virunga v Zaire (dnešní Kongo). Jeden exemplář odeslal zoologovi Paulu Matschiemu, který ho prohlásil za nový poddruh a pojmenoval ho po svém objeviteli Gorilla beringei beringei. Je poddruhem gorily východní. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy na nepatrném území vysokých sopečnatých pohoří národních parků Virunga (až polovina populace), Mgahinga, Volcanoes a Bwindi.N. Současný počet se pohybuje okolo 800 jedinců.
Obývají deštné pralesy v nadmořské výšce 2650 až 4 400 m n. m., kde klesá teplota až k bodu mrazu a často se zde vyskytují vytrvalé deště a bouře s krupobitím. Před nízkou teplotou je sice chrání hustá srst, nicméně neustálé rozpínání lidí do jejich teritoria je donutilo ustoupit do ještě vyšších oblastí, ve kterých je jejich přežití značně problematické, jelikož jsou gorily náchylné na zápal plic.
Gorily horské stejně jako všechny gorily žijí v rodinných skupinách, které mívají až 30 členů. Každá taková tlupa se skládá z alespoň jednoho velkého samce, několika samic a skupiny mláďat. Největší samec funguje jako vůdce i ochránce tlupy.
Gorily jsou býložravci a tak jejich dietu tvoří především nízké zelené rostliny, listy, výhonky či ovoce. Tato strava je bohatá na vodu, takže nepotřebují pít. Jsou aktivní ve dne. Vstávají za úsvitu a k odpočinku se ukládají večer.
Rozmnožují velice pomalu. Samice dospívají v deseti letech, u samců to může být až v patnácti. Zajímavostí je, že se rozmnožovat mohou i nedominantní samci, podíl jimi zplozených potomků je však relativně nízký. Samice je schopna zabřeznout pouze 3 dny v měsíci. Po téměř devítiměsíční březosti rodí mládě, které není schopné samostatného života. Neváží víc než 2kg, přesto se vyvíjejí rychleji než lidské děti. Matka mládě kojí asi rok. Mezi 3 a 4 rokem života slézají ze hřbetu matky a začínají se pohybovat samostatně.
Gorily horské jsou kriticky ohroženým druhem. K jejich úbytku přispívá několik faktorů: Zabírání životního prostoru lidmi, pytlačení, nemoc a těžba nerostných surovin a válečné konflikty v oblasti výskytu.
Jejich ochranou se zabývá řada organizací, např. Světový fond na ochranu přírody. Důležitou úlohu hrají také správy národních parků, které jsou zřizovány jednotlivými zeměmi. Nicméně provoz těchto organizací je finančně velmi náročný a do jisté míry odkázaný na solidaritu dárců či příjmy z turismu. Zde je však nutné dodržovat přísná opatření (např. nebýt při pozorování goril nemocný, využívat pouze služeb oficiálních průvodců, nepřibližovat se na více než 7 metrů, atp.).
(zdroj informací pro článek: Wikipedia)