Kůň Převalského (také kertag) je jediný žijící předek našeho zdomácnělého koně. Žije v soudružných dlouhodobých stádech, která cestují do velkých vzdáleností vyhledávat potravní zdroje – trávu, listy a pupeny. Vede jej starší klisna a jsou v něm ještě 2-4 další klisny, jejich mláďata a jeden hřebec, který se pohybuje na okraji stáda.Po březosti trvající 333-345 dní se rodí jedno hříbě.
Až do poloviny 19. století o něm věděli jen mongolští kočovníci, kteří putovávali po okraji pouště Gobi. Jeho objevením pro světovou veřejnost začal dobrodružný lov, který koně Převalského přivedl na pokraj vyhubení a ve volné přírodě byl zcela vyhuben.
Roku 1879 propátrával Nikolaj Prževalskij, plukovník a kartograf carské ruské armády, okolí hor Tachin Schack. Několikrát přitom zahlédl celá stáda divokých koní, která ale nedokázal identifikovat. Vzpomínky na vzhled těchto koní se nedokázal zbavit, a tak se na ně začal vyptávát místních obyvatel. Jeden lovec mu nakonec přenechal kůži uloveného koně. Przewalski ji odvezl do Moskvy a ukázal ji přírodovědci Poljakovovi. Ten ji prozkoumal, popsal a zaznamenal znaky divokého koně a pojmenoval ho po jeho objeviteli Przewalském.
Do Prahy kertagy přivezl obchodník se zvířaty Hagenbeck. Pražská Zoo má s chovem dobré výsledky a vede celosvětovou plemennou knihu tohoto druhu koně. Do roku 1988 se jen zde narodilo 150 hříbat a bylo tak možné vypustit několik jedinců zachráněného druhu zpět na pastviny v původní domovině. Je prudký a agresivní a je téměř nemožné ho zkrotit.
V asijské expozici safariparku samozřejmě tito koně nechybí. Prvním členem našeho stádečka byla klisna Laeticia. Postupně byli dovezeni další koně a narodilo se i hříbě. I v budoucnu je v plánu další rozšíření počtu těchto koní v našem chovu.
(zdroj informací pro článek: Wikipedia)