V asijské expozici díky specifičnosti našeho safariparku chováme poměrně velkou skupinu indických slonů. Valná část těchto zvířat pochází z původního Safari pod Klíčem. V posledním roce do této skupiny přibylo pět jedinců, jeden samec, dvě samice a dvě slůňata.
Slon indický je jiho- a jihovýchodoasijský slon a jediný z žijících živočichů, který je nejpříbuznějším druhem vymřelých mamutů. Jde o největšího suchozemské zvíře žijící v Asii. Vyskytuje se v Bangladéši, Indii, na Srí Lance, v Indočíně a v částech Nepálu, Indonésie a Thajska.
Je menší než slon africký, má výrazně menší uši a na chobotu pouze jeden prstík. Jeho páteř je více klenutá oproti slonu africkému, na zadním chodidle má čtyři nehty místo tří, na čele dvě vybouleniny a pouze 19 párů žeber (slon africký jich má 21). Na rozdíl od slona afrického, který používá přední končetiny téměř výhradně k manipulaci se zeminou, umí společně s trupem lépe využívat přední končetiny k manipulaci s objekty.
Slon indický dorůstá do výšky 2-4 metry a váží 3-5 tun. Jeho ocas dosahuje délky 1,5 m. Nejtěžší zaznamenaný jedinec vážil 8 tun, byl vysoký 3,35 metru a dlouhý 8,06 metru. Snad nejnápadnější u slonů je jejich chobot. Jde o velmi užitečný orgán, vybavený více než 60 000 svaly a tenkou, citlivou kůží, s nímž si sloni podávají potravu do tlamy, trhají listí i větve, nasávají vodu a tu vstřikují buď do tlamy (při pití) nebo na hřbet (při koupeli). Chobot je sídlem jemného čichu a slouží jim k vzájemnému dorozumívání a v případě nebezpečí i k obraně. Malá slůňata, která sají mateřské mléko tlamičkou, si se svým „přívěskem“ zpočátku vůbec nevědí rady a učí se ho používat.
Sloni jsou společenská zvířata žijící v matriarchátu. Stáda samic s mláďaty vede starší slonice, která předává své zkušenosti mladším. Dospělí samci bývají samotářští. Jednotlivá stáda mezi sebou udržují kontakt pomocí pachu, hlučného troubení, prostřednictvím pro člověka neslyšitelných infrazvuků a vnímáním otřesů, které způsobuje jejich chůzet. Na svou velikost se sloni pohybují velice tiše. Došlapují vlastně jen na špičky prstů, ale tíha těla je rozložena pomocí pružných vazivových polštářů, jimiž je tvořeno chodidlo. Sloni jsou výhradně býložraví. Mají zmenšený počet zubů: horní řezáky jsou přeměněné v kly, dolní chybějí. Pak už mají sloni jen široké stoličky, které se jim asi šestkrát za život vymění. Když vypadnou poslední, což bývá ve věku asi 55 let, jsou sloni v přírodě odsouzeni k pomalé smrti hlady. Sloni chovaní v lidské péči se však mohou dožít až 70 let. Slonice je březí obvykle 21 až 24 měsíců a rodí 1 mládě. Bedlivě ho hlídá a brání, později se k péči o slůňata přidají i další členky stáda. Novorozeně váží kolem 80 kg a brzy po narození je schopno vstát. Matka ho kojí 1,5 roku a až ve 4 letech se začíná osamostatňovat. Sloni dospívají v 10 letech.
Sloni indičtí kdysi obývali rozsáhlé území od Sýrie po Indonésii, ale dnes je jejich výskyt pouze ostrůvkovitý. Hlavními příčinami úbytku slonů jsou střety s lidmi a ztráta biotopu. V poslední době ubývá i slonů zdomácnělých, kteří se hojně používali k práci, ve válkách, při slavnostech i k nošení lidí či nákladů. Slon indický je považován za ohrožený druh, ve volné přírodě žije 40-50 tisíc jedinců.
(zdroj informací pro článek: stránky zoo Praha)