V jihoamerické expozici chováme samici kapybary se třemi mláďaty, která k nám dorazila ze soukromého chovu. Překvapením pro nás bylo, že záhy se jí narodila 3 mláďata.
Kapybara je největší žijící hlodavec. Vyskytuje se v tropických a teplých krajích Jižní Ameriky východně od And, v blízkosti vody. Jejím biotopem je pobřežní pásmo řek, především záplavová území s bohatým travním porostem.
Dospělá zvířata váží až 80 kg, délka těla je až 1,3 m a výškay v kohoutku 55 cm. Základní zbarvení je hnědé až rezavé, srst je překryta dlouhými a hrubými pesíky, podsada je hustá a měkká. Hlava má tvar pravoúhlého hranolu s plochým čelem. Mohutné tělo nesou krátké končetiny. Ocas není vyvinut. Mezi prsty se nachází plovací blána. Na předních končetinách jsou čtyři a na zadních pouze tři prsty s drápy ve tvaru kopýtka.
Kapybara je výborný plavec a umí se i potápět, pod vodou vydrží až 10 minut. Žije ve skupinách, jeden samec a harém samic různého stáří. Přes den se kapybary ukrývají, za šera se vydávají za potravou. Živí se rostlinnou potravou, především trávami, vodními rostlinami, kůrou stromů a spadanými plody.
Páření kapybar probíhá ve vodě. Samice je březí až 5 a půl měsíce a až dvakrát ročně rodí 2-8 dokonale vyvinutých mláďat. Hned následující den přijímají pevnou potravu. Přesto je matka kojí ještě 2 měsíce. Dospívají v 15 měsících. Kapybary se dožívají až 12 let.
Mezi přirozené nepřátele kapybar patří šelmy, anakonda nebo kajman. Bohužel se na zatím slušně velké volně žijící populaci tohoto zvířete podepisuje intenzivní lov pro maso a pro kůži. Ze zubů si domorodci vyrábí ozdobné předměty a nože.
Mláďata kapybar se dají snadno ochočit. Ve venezuelských i brazilských vesnicích jsou často kapybary chovány zejména indiány jako domácí mazlíčci. V zoo bývají kapybary chovány poměrně často a dobře se rozmnožují. Kapybary jsou především v Llanos ve Venezuele chovány na farmách pro maso, které se v této zemi pokládá za postní pokrm. Z hlediska ochrany patří mezi málo dotčené druhy.
(zdroj informací pro článek – Wikipedia)
